Danuška Lehárová

* 1923

  • „To víte, ve mlýnech se všude mlelo načerno. Ono to bylo tak, tady ty vesnice (to je na Chrudim), Dražkovice, tam se vždycky sbíralo po polích obilí, pšenici, tak si to šetřili a potom to vezli na žebřiňáku (do mlýna). Manžel totiž znal některý četníky, a tak vždycky svolal, jestli je čistej vzduch, a tak se žebřiňákem přijeli a ten sběr mleli. Měl to na starosti nějakej chlap, jmenoval se Kratochvíl. Ve mlejně se prodávala mouka za patnáct korun hrubá a deset korun hladká mouka a tenhle Kratochvíl, co to organizoval, to prodával v Praze za osmdesát korun. Oni ho chytli na Masarykově nádraží, ta létací komise se tomu říkalo, a byl malér. 17. března 1943 manžela sebrali.“

  • „On to vzal všechno na sebe, protože vždycky říkal: ‚Jestli se něco stane, já si to vezmu na sebe.‘ Můj otec mu hrozně domlouval, pořád říkal: ‚Nedělejte to, co když se něco stane?‘ A muž povídal: ‚Prosím vás, co můžete dělat, když přijde máma se třema dětma, klekne si přede mnou, mám ji vyhnat?‘ Tak ho vyslýchali. Rolníci z Dražkovic byli taky vyslýchaní a všechno tam přiznali, kolik toho bylo. Manžel byl zavřený v březnu a někdy příští rok 1944 v lednu byl odvezen. Já jsem u soudu nebyla, já nemohla, byla jsem totiž v jiném stavu. Tak jsem tam nemohla jít. Dostal pět let a padesát tisíc pokuty.“

  • „Po tom soudu asi za měsíc, jenže to já jsem vůbec nevěděla, ho převezli do Bernau do Bavorska. Jednou mě tam zeť dovezl, to už je asi deset roků. Byli jsme se tam podívat, hledali jsme hrob, našli jsme ho. Je pochovaný, jmenuje se to Prien, je to takový okresní město. To nebyl ale lágr, to byla jako káznice. Jenže oni tam umírali stejně jako v koncentráku. Protože tam byly nějaký bažiny, rašeliniště, a oni dobejvali to rašeliniště, no a manžel tam nějak onemocněl. Jenže to já jsem nevěděla. Protože jsme neměli žádnej styk. 15. dubna 1944 jsem dostala zprávu, že je po smrti.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Pardubice, 15.10.2012

    (audio)
    délka: 56:22
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
  • 2

    Pardubice a Praha, 20.03.2017

    (audio)
    délka: 24:26
    nahrávka pořízena v rámci projektu Soutěž Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Je to tolik let, ale já na něj pořád vzpomínám. To se nedá vymazat

dobova.jpg (historic)
Danuška Lehárová
zdroj: pořizoval Martin Reichl, soutěž

Danuška Lehárová (dříve Veselá, rozená Kučerová) se narodila 6. ledna 1923 v Plzni v rodině drogisty Aloise Kučery. Vystudovala Státní reformní gymnázium v Plzni a poté chodila do obchodní školy. S manželem Františkem Veselým se seznámila v Nemošicích u Pardubic a v roce 1941 se vzali. Manžel pracoval ve mlýně, který spoluvlastnil. 17. března 1943 byl zatčen za hospodářský přečin a uvězněn. V té době byla už pamětnice těhotná a v září 1943 se jim narodila dcera Dana. František Veselý byl odsouzen k trestu pět let vězení a padesát tisíc pokuty. V lednu 1944 byl převezen do káznice Bernau v Bavorsku a v březnu téhož roku dostala pamětnice zprávu o jeho smrti. Zůstala s dcerou sama a znovu se vdala až v roce 1968, za Ladislava Lehára. Žijí spolu v Pardubicích.