Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Danuška Lehárová (* 1923)

• narodila se 6. ledna 1923 v Plzni

• studovala gymnázium a obchodní školu

• v roce 1941 si vzala Františka Veselého

• 17. března 1943 zatčení manžela

• v září 1943 se narodila dcera Dana

• leden 1944 deportace manžela do Bernau

• 15. dubna 1944 zpráva o manželově smrti

• 1968 svatba s plukovníkem Lehárem

Dana Lehárová (rozená Kučerová) se narodila 6. ledna 1923 v Plzni jako jediné dítě v rodině drogisty Aloise Kučery. Vystudovala státní reformní gymnázium v Plzni a v roce 1939 nastoupila na obchodní školu. Byla členkou Sokola a tento koníček jí zůstal až do důchodu.

Seznámení s budoucím manželem

Se svým prvním manželem Františkem Veselým se seznámila v Nemošicích u Pardubic, kde byla u svých prarodičů na statku během zimních uhelných prázdnin. 

František Veselý se narodil v Brandýse nad Labem. Jeho otec brzy zemřel, matka se znovu vdala a odstěhovali se do Prahy. Vystudoval obchodní akademii v Chrudimi. Pracoval ve mlýně, jehož byl společně se svými dvěma strýci spolumajitelem. „Někdo mě volal do mlýna k telefonu. Když jsem šla domů, tak mně František říká, jestli nechci jít s nima s partou do kina. Jenže já jsem si říkala: S mužským neznámým jít do kina? To se mně nezdá. Ale dědeček s babičkou mě pustili, no tak jsem šla, a tak začala moje vážná známost.“ 16. srpna 1941 měli svatbu v Praze na Smíchově. Bydleli ve čtvrti Na skřivánku v Pardubicích.

Mletí mouky načerno

V té době byla válka a celá republika se potýkala s nedostatkem potravin. Protože přídělový systém byl zoufale nedostačující, rozjel se černý trh. 

„To víte, ve mlýnech se všude mlelo načerno. Ono to bylo tak, tady ty vesnice, Dražkovice, tam se vždycky sbíralo po polích obilí, pšenice, tak si to šetřili a potom to vezli na žebřiňáku do mlýna. Manžel totiž znal některý četníky, a tak vždycky volal, jestli je čistej vzduch, a tak se žebřiňákem přijeli a ten sběr mleli. Měl to na starost nějakej chlap, jmenoval se Kratochvíl. Ve mlejně se prodávala mouka za patnáct korun hrubá a za deset korun hladká mouka a tenhle Kratochvíl, co to organizoval, to prodával v Praze za osmdesát korun.“

Zatčení manžela

17. března 1943 byl ve mlýně František Veselý zatčen a převezen do pardubické věznice. „Tak ho vyslýchali. Rolníci z Dražkovic byli taky vyslýchaní a všechno tam přiznali, kolik toho bylo.“ V té době byla paní Dana již těhotná. Proto se soudu, který probíhal v Praze, nemohla účastnit. František Veselý byl odsouzen za hospodářský přečin na pět let a měl uhradit pokutu padesát tisíc korun. Navštěvovat manžela v pardubické věznici mohla pamětnice jednou za měsíc.

Narození dcery 

V září 1943 se manželům narodila dcera Dana. Tu mu pak manželka přinesla ukázat do věznice. „Dceru jsem měla v náručí, stáli jsme proti sobě a brečeli jsme oba.“ Během věznění se Františku Veselému podařilo ženu s dcerou navštívit. „Jednou taky byl u mě v bytě, to už byla dcera na světě. On tam dělal vedoucímu, to byl Němec, takovej vysokej fešák, administrativu ve věznici a jednou s dozorcem šli někam na nádraží a stavili se u mě v bytě.“

Káznice Bernau

Asi měsíc po soudu odvezli Františka Veselého do Bernau v Bavorsku. „To nebyl lágr, ale káznice. Jenže oni tam umírali stejně jako v koncentráku. Protože tam byly nějaký bažiny, rašeliniště, a oni dobejvali tu rašelinu. Manžel tam nějak onemocněl. Jenže to já jsem nevěděla. Protože jsme neměli žádnej styk. 15. dubna 1944 jsem dostala zprávu, že je po smrti.“ František Veselý zemřel ve svých třiatřiceti letech a je pohřben v bavorském Prienu. „Jednou mě tam zeť dovezl, to už je asi deset roků. Byli jsme se tam podívat, hledali jsme hrob a našli jsme ho.“

Pamětnice zůstala s dcerou sama. Podporovali ji rodiče a teta, která jí pomáhala s dceřinou výchovou. Po válce pracovala v osobním oddělení v podniku Drobné zboží Pardubice. Znovu se vdala až v roce 1968, za Ladislava Lehára. Žijí spolu v Pardubicích.