Když jsem se vrátila z Terezína, neuměla jsem si hrát s panenkami
Stáhnout obrázek
Lucie Ledererová se narodila 16. července 1941 v Praze do židovské rodiny Bedřicha a Anny Helmannových. Nebyly jí ještě ani dva roky, když ji společně s příbuznými deportovali do Terezína. Až do konce války zůstala s oběma rodiči v relativním bezpečí ghetta, i když si z tamějšího pobytu příliš nepamatuje. Těsně předtím, než byl Terezín v květnu 1945 uzavřen do karantény kvůli tyfové epidemii, se rodině podařilo odjet. Strýc pro ně v posledních dnech války poslal auto. Po válce Lucie v Praze chodila do školy a také na hodiny náboženství. Ty se po komunistickém převratu v únoru 1948 přesunuly do prostor Maiselovy synagogy, kde probíhaly přednášky i různé oslavy. Z lidí, kteří se tam v té době scházeli, se postupně vyvinula dnes již početná skupina, která si říká Děti Maislovky. Tam také Lucie poznala svého budoucího manžela Tomáše Lederera, který stejné jako ona strávil část svého dětství v Terezíně. Brali se v lednu 1960, v šedesátých letech se jim postupně narodily dvě děti. Po okupaci vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968 se manželé Ledererovi rozhodli svou vlast opustit. Dne 11. září rodina společně s Tomášovou matkou Anni Freiovou-Ledererovou odletěla do Vídně. První měsíce v novém městě byly velice těžké, podařilo se jim však sehnat bydlení a velice brzy i práci, takže život se začal pomalu vracet do normálních kolejí. Do sametové revoluce na podzim 1989 navštívila Lucie Československo pouze dvakrát. V době natáčení v roce 2024 žila napůl ve Vídni a napůl v Praze a neztrácela elán ani smysl pro humor.
