“Mám dva obrovské zážitky: jeden je z té audience [u papeže]. Svatý otec mluvil k nám česky a slovensky, tam byly statisíce lidí včetně zahraničních Čechoslováků. Když to skončilo, šli jsme ven, všichni plakali, oni nás objímali a říkali: ,Nebojte se, do roka taky budete svobodní.’ A ono se to vyplnilo dřív.
Druhý zážitek: jela s námi slepá dívka, asi osmnáctiletá. Když jsme jeli zpátky, ona vypadala úplně jinak, byla prozářená. Říkali jsme, že jí to prospělo. Oni nám vykládali, že Svatý otec, když skončí tu audienční řeč, sestoupí a prochází mezi věřícími, žehná, nebo někomu něco dá. A když se blíží, ti lidé kleknou. Ona, protože byla slepá, nepoklekla. On to pochopil, požehnal jí a dal jí růženec. To, co prožila, to se v ní tak odráželo, úplně se to zračilo v jejím obličeji, to byla úplná nádhera.”
"My jsme šli k volbám, to byly vlastně naše první volby. Byli jsme celá velká skupina přátel z právnické fakulty. Volili jsme na medicíně. Hrozně jsme se chystali na to, že půjdeme za plentu. Vzájemně jsme se v tom utvrzovali. Nechtěli jsme nejít k volbám, považovali jsme za čest, že už jsme dospěli do tohoto věku. Šli jsme v tom seřazení, a když jsme tam přišli, tam hlídalo několik lidí z fakulty. Jeden přišel za námi, než jsme vešli do té místnosti, a řekl, že nás upozorňuje - asi tušili, proč jdeme takhle sešikovaní -, že jestli to uděláme, že to bude mít pro nás nedobré následky. My jsme teda větší statečnost neprojevili, takže jsme odvolili, za plentu jsme nešli. Pak už jsem k volbám nechodila, volební lístky jsme měli doma, ale na ty první volby si vzpomínám."
“Vzpomínám si, že když jsem otce poprvé viděla, to už mi bylo přes pět roků, když mě máti poprvé vzala na návštěvu. Ty návštěvy byly dvakrát do roka a konaly se u Ostrova nad Ohří. Pro mě jako dítě to byl zážitek. Jely jsme do Prahy vlakem, potom do Karlových Varů a odtamtud autobusem. Z Brna těch politických vězňů bylo hodně, takže vlak byl plný těchto rodin. Byla to dobrodružná cesta plná očekávání, protože jsme nikdy nevěděli, jestli některý ten vězeň nebude zrovna na samotce nebo nemocný, takže by se návštěvy nemohl zúčastnit. Tam byla dřevěná budova na kopečku nad Ostrovem. Přijížděla nákladní auta, političtí vězni v teplákových soupravách stáli na těch korbách a byli omotaní lanem. Očima jsme všichni hledali, jestli tam najdeme toho svého, jestli se s ním uvidíme.”
Dagmar Lastovecká se narodila 24. června 1951 v Brně. Její otec, právník Zdeněk Kessler, byl v roce 1953 odsouzen za velezradu a špionáž na 17 let vězení. Trest si odpykával v jáchymovských uranových dolech. Byl propuštěn na amnestii v roce 1960. Dagmar Lastovecká vystudovala gymnázium (SVVŠ) v ulici Matyáše Lercha a v roce 1969 nastoupila na tehdy čerstvě znovuotevřenou brněnskou právnickou fakultu. Zde poznala svého budoucího manžela Evžena Lastoveckého. Na konci studia se vzali a v roce 1973 se jim narodil syn Richard, v roce 1975 přišla na svět dcera Nora. Dagmar Lastovecká pracovala ve Státní bance československé a v podniku Drupos. V první polovině 80. let její manžel onemocněl rakovinou a zemřel. V průběhu roku 1989 byla zvolena coby nestraník do rady pracujících v podniku Drupos. 28. října 1989 se účastnila tichého protestu proti komunistickému režimu v ulicích Brna, 12. listopadu téhož roku měla možnost vycestovat se zájezdem věřících do Vatikánu na svatořečení Anežky České. Po 17. listopadu 1989 byla jednou ze zakládajících členů Občanského fóra v Druposu a ve své městské části. Ve volbách roku 1990 zasedala ve volební komisi, později byla členkou brněnské komise pro malou privatizaci. Roku 1991 se stala členkou nově založené Občanské demokratické strany (ODS) a roku 1992 několik měsíců před rozdělením Československa působila jako poslankyně ve Federálním shromáždění. Roku 1994 kandidovala za ODS do zastupitelstva města Brna a byla zvolena primátorkou. Po čtyřech letech ve funkci primátorky úspěšně kandidovala ve volbách do Senátu. V roce 2003 byla jmenována soudkyní Ústavního soudu, v této funkci působila do roku 2013.
Otec Zdeněk Kessler jako předseda Ústavního soudu. Dagmar Lastovecká ve své pracovně na brněnské radnici. Dagmar Lastovecká s královnou Alžbětou. Dagmar Lastovecká s Václavem Havlem
Otec Zdeněk Kessler jako předseda Ústavního soudu. Dagmar Lastovecká ve své pracovně na brněnské radnici. Dagmar Lastovecká s královnou Alžbětou. Dagmar Lastovecká s Václavem Havlem
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
