Nás Maďary Češi přijímali lépe než Slováci
Stáhnout obrázek
Ladislav Labancz se narodil 5. srpna 1939 v maďarské vesnici Bátorove Kosihy ležící na území dnešního jižního Slovenska. Rodiče byli maďarské národnosti. Měl tři sourozence, rodina se živila soukromým zemědělstvím. Vesnice, v níž rodina po generace žila, byla v listopadu 1938 vlivem první vídeňské arbitráže zahrnuta do území nacistického Maďarska. Otec sloužil na konci války v maďarské armádě. Po válce, kdy byla území jižního Slovenska opět přičleněna k obnovenému Československu, museli Labanczovi, stejně jako všichni Maďaři čelit protimaďarským represím. Rodina se vyhnula odsunům zřejmě kvůli nemajetnosti a nízkému věku dětí. Odmítli reslovakizaci a hlásili se k maďarské národnosti. V době zavření maďarských škol musel Ladislav opakovat první třídu, aby se naučil slovensky. Do maďarské školy mohl začít chodit až po únoru 1948, kdy komunistická vláda i pod tlakem SSSR začala narovnávat některé křivdy napáchané na maďarské menšině v rámci poválečné odvety a do škol se vrátil maďarský jazyk. Vystudoval maďarskou průmyslovou školu v Košicích a v době vojenské služby, kterou absolvoval v Čechách, se seznámil se svou budoucí ženou, s níž založil rodinu. Žili v Teplicích a od roku 1977 v Praze. V Čechách se cítí lépe než na Slovensku, kde vnímá zakořeněnou maďarsko-slovenskou rivalitu. Hrdě se hlásí ke své maďarské národnosti, ale za svůj domov považuje Čechy.
