„Vařila povidla. V síni byl kotel a z obou stran vrata. Táta byl sedlář a přišel za ním mužský a jedny vrata otevřel. Zvedl se vítr a mámě chytla sukně. My jsme s nejmladší sestrou stály na boku. Maminku svalili, v peřinách ji váleli. Měla hrozně krásný dlouhý vlasy, takový dlouhý copy, a všechno to hořelo. Tak hned doktora. Doktor měl auto, tak ji odvezl do nemocnice v Olomouci. Narodil se jí tam chlapeček a 3. října umřela. Tatínek se na Nový rok oženil, protože jsme byly čtyři děcka. Staral se také o krávu a o prase. A dědoušek, tatínkův tatínek, taky hasil. Celou ruku měl spálenou a tři prsty zkřivený. Na noze mu to vypálilo díru.“
„Zavázali i oči a zavezli je do lesíku u Hraniček, kde mají dnes pomníček. Tam je zatáhli a zastřelili. Říkali jim, že půjdou k soudu. Děda je z Hraniček a říkal, že tam přišel voják a chtěl dvě půllitrový prázdný flašky. Asi za to Němci, co je zabili, dostali kořalku. Potom jak je přivezli, tak jsme se byli dívat na Františka. Měli ho tam v průjezdu. Pravou ruku měl zdviženou a dva prsty. Vepředu na hlavě měl malou dírku a vzadu všechno venku. Mozek mu vytekl. Krejčího jsem neviděla. Jak k němu přišli vojáci, tak jeho syni tam nebyli, tak starého Krejčího vzali za ně.“
„To už jsem tehdy chodila do školy a byla jsem doma. Bylo to asi ve čtyřiačtyřicátým roku a přes Loštice hnali vězně. Bylo to hrozný, strašná zima. Měli pruhovaný čepice, hadry a dřeváky. Hlídali je bachaři, vojáci se psy, a když některý musel na záchod, tak ho zastřelili. Jak šli, tak to z nich teklo. Potom jak odešli, to lidi splachovali ze silnice. Šli někde od Olomouce. Kde je hnali? Ale bylo to hrozný. Ty jejich oči. Byly to mrtvoly.“
„Napřed chodili po dědině, kde umístí vojáky na spaní. Tady byli dva. Jeden byl lautr Němec, rezavý jak liška, a ten bez flinty nešel ani na záchod. Ten druhý, to byl takový menší a moc příjemný člověk. Těšil se domů a říkal, že má doma čtyři děti. Ještě mě pořád muchlal, že takový má děti. To bylo odpoledne a večer odešel. Chtěl po bábi mléko. Dala mu mléko, chleba a šel poklízet koně. Tady pod naším oknem ho střelili. Doplazil se až sem. Bylo půl jedenácté a už to začalo. Vojáci vybíhali, stříleli jako blázni. Ráno asi v pět hodin, jak se začalo šeřit, tak chodili po staveních a brali chlapy. Našeho dědu pohonili po půdě, jestli tam nejsou partyzáni. Tady ale žádný partyzán nebyl.“
Františka Kyselá, rozená Pudilová, se narodila 23. května 1934 v Lošticích. Její dětství a celý život silně ovlivnila tragická událost z 29. října 1939. Tehdy jí před očima uhořela maminka. Od té doby až dodnes žije ve Vranové Lhotě. Zažila tam, jak den před koncem války Němci málem postříleli všechny muže v obci. Nakonec je propustili, ale za život jednoho německého vojáka zaplatili životem tři nevinní obyvatelé Vranové Lhoty. Po roce 1948 se zase stala svědkem zakládání místního jednotného zemědělského družstva a systematického útlaku místních hospodářů, z nichž jeden z nejmajetnějších, František Henzl, skončil i se svými syny v komunistické věznici. Zemřela v červnu roku 2020.
Pomník padlých v 1. a 2. světové války v místní části Vranové Lhoty - Vranová. Je na něm také fotografie Věroslava Žáka zastřeleného německými četníky 18. února 1945
Pomník padlých v 1. a 2. světové války v místní části Vranové Lhoty - Vranová. Je na něm také fotografie Věroslava Žáka zastřeleného německými četníky 18. února 1945
Poválečná fotografie mužů jež Němci chtěli 7. května 1945 zastřelit ve Vranově Lhotě. Nakonec zastřelili Otto Krejčího a Františka Švece pro které je na fotografii záměrně vytvořena mezara.
Poválečná fotografie mužů jež Němci chtěli 7. května 1945 zastřelit ve Vranově Lhotě. Nakonec zastřelili Otto Krejčího a Františka Švece pro které je na fotografii záměrně vytvořena mezara.
Pomník padlých v 1. a 2. světové války v místní části Vranové Lhoty - Vranová. Je na něm také fotografie Věroslava Žáka zastřeleného německými četníky 18. února 1945
Pomník padlých v 1. a 2. světové války v místní části Vranové Lhoty - Vranová. Je na něm také fotografie Věroslava Žáka zastřeleného německými četníky 18. února 1945
Pomník padlých v 1. a 2. světové války v místní části Vranové Lhoty - Vranová. Je na něm také fotografie Věroslava Žáka zastřeleného německými četníky 18. února 1945
Pomník padlých v 1. a 2. světové války v místní části Vranové Lhoty - Vranová. Je na něm také fotografie Věroslava Žáka zastřeleného německými četníky 18. února 1945
Pomník padlých v 1. a 2. světové války v místní části Vranové Lhoty - Vranová. Je na něm také fotografie Věroslava Žáka zastřeleného německými četníky 18. února 1945
Pomník padlých v 1. a 2. světové války v místní části Vranové Lhoty - Vranová. Je na něm také fotografie Věroslava Žáka zastřeleného německými četníky 18. února 1945
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
