Bez Božího požehnání marné lidské namáhání
Stáhnout obrázek
Stanislava Kulová (roz. Bodláková) se narodila 18. října 1951 ve Svratce na Vysočině do hluboce věřící rodiny. Její otec František Bodlák se okamžitě po únoru 1948 zapojil do odboje a na zapůjčené motorce rozvážel po okolních farnostech Pastýřské listy. U Bodlákových v průběhu vlády jedné strany nacházeli útočiště kněží propuštění z komunistických kriminálů. Maminka Anežka Bodláková jim prala a vyspravovala prádlo, vybírala vši, také pro ně vařila a ukrývala jejich korespondenci. Stanislava ve dvou a půl letech prodělala těžkou mozkovou obrnu – kvůli hendikepu a chůzi o berlích pak byla často terčem posměchu spolužáků. Protože měla špatný posudek a jako dívka z katolické rodiny i kádrový profil, nastoupila na Vyšší hospodářskou školu v Trutnově – na opačném konci republiky s tím, že odloučení od rodičů ji vymaní z jejich vlivu. Stanislava se místo toho v Jánských Lázních, kde bydlela na internátu, seznámila s politickou vězeňkyní Antonií, zvanou Toničkou, Hofmanovou, se kterou navázala celoživotní přátelství. Během svého dospívání se pak přidala k fokolarínské skupině, kam tehdy patřil například František Radkovský či Miloslav Vlk. Brněnský byt Stanislavy Kulové a jejího manžela Zdeňka se v první polovině 70. let stal centrem tajných náboženských setkání, kde probíhaly přednášky i mše svaté. Po rozvodu v roce 1975 zůstala Stanislava sama s dvěma dětmi a přivydělávala si přepisováním samizdatů. V roce 1989 podepsala a šířila Několik vět a také petici za náboženskou svobodu aktivisty Augustina Navrátila. Celý život pracovala jako účetní a v době po sametové revoluci i jako kostelnice v kostele sv. Máří Magdalény v Brně. Vychovala dvě děti, Stanislavu a Jiřího. V době natáčení rozhovoru žila Stanislava Kulová v Rajhradě.
