Dva měsíce jsem byl z prověrek nemocný. Nikoho jsem ale neposlal k lopatě
Ivan Kudělka se narodil 1. června 1932 v Hodslavicích na Valašsku do evangelické rodiny. Jako dítě zažil mobilizaci v roce 1938, odchod vojáků ze Sudet i obsazení Československa německými vojsky. Rodina Kudělkova měla hospodářství, a tak za války netrpěla hlady. Přes Hodslavice prchali v květnu 1945 ustupující Němci a po osvobození se tam usadila sovětská armáda. Ivana zasáhlo, že horliví Češi si po válce vylili vztek na německém evangelickém faráři, poničili faru a dostali kněze k lidovému soud, kde dostal dva roky vězení. Po osvobození nastoupil pamětník na gymnázium a poté na začátku 50. let na Vysokou školu báňskou v Ostravě. Po promoci tam několik let pracoval jako asistent, poté nastoupil do Třineckých železáren, přešel do Tatry Kopřivnice, ale do Třince se vrátil. V železárnách vstoupil do KSČ, nikoliv z přesvědčení, ale prý proto, aby mu komunisté nedělali problémy v práci. S druhou manželkou přešel z Třince do České Vsi u Jeseníku, kde dělal ředitele řetězárny. Začátkem 70. let musel během normalizačních prověrek z titulu své funkce trestat přeřazením na jinou práci komunisty zbavené při prověrkách členství ve straně. V letech 1976 až 1984 působil jako předseda Městského národního výboru v Jeseníku, mimo jiné řešil problémy se sovětskou vojenskou posádkou, se suchem, s výstavbou hloubkové kanalizace nebo s epidemií žloutenky. V roce 1984 přešel na Federální ministerstvo hutnictví a těžkého strojírenství do Prahy, kde pracoval jako referent. V roce 1992 odešel do důchodu. V roce 2019 žil v Praze.