Kamil Krůta

"Opustili jsme vězení a oni nás nějakýma autobusama odvezli na první nádraží a tam byl otevřený krám. A teď všichni ti muklové šli a vykoupili všechen chlast, co tam byl, a nasedli jsme do vlaku, který jel na Prahu. Takže to muselo být kousek od Rakovníka. A teď během deseti minut byli všichni ožralí, a jak už dlouho nepili, tak začali být všichni agresivní a začaly brutální bitky, kdy si všichni mezi sebou vyřizovali věci. A v tomhle rozpoložení jsme přijeli na nádraží do Holešovic, mám dojem, přesně si to nepamatuju, ale myslím, že to byly Holešovice. A tam už čekala normálně speciální jednotka a jenom táhli lidi z vlaku. A zakrvácený, roztlučený kluci lezli z vlaku. Celou dobu jsme byli ještě s mým kámošem, s tím Štěrbou, zašitý na hajzlu a měli jsme placatici a jenom jsme si tak pomaloučku přihejbali a byli jsme tam zamčený, aby na nás nikdo nemohl a aby jsme se nedostali do nějakých průserů. Protože mně to bylo úplně jasný, že to je první cesta k tomu, jak jít zase nazpátek na vazbu."

"[Ve Frankfurtu nad Odrou] mě záhadně vytáhli z vlaku a záhadně mě ani jednou neprohlédli a vlastně ani je nezajímalo, co budu dělat. Řekli mi akorát, že mám jet nazpátek přes Berlín domů. Že to tudy nepůjde a já jsem kousek od nádraží sešel z kopce a tam už jde vidět řeka, přejezd, a tak mi došlo – už jsem věděl i podle mapy, že jsem na hranicích. Šel jsem jen po proudu řeky, jen pár kilometrů a tam jsem se narychlo rozhodl, že řeku přeplavu, protože se už stmívalo. Samozřejmě mi nedošlo, že se batoh natáhne vodou, protože byl z takové té pláštěnkové, nepromokavé [látky]. Tak jsem si myslel, že to nějakou chvíli vydrží, a to nevyšlo. Takže jsem nakonec všechno utopil a zůstaly mi akorát kalhoty a tričko. – Takže příbory zůstaly v Odře? – Příbory, pas, peníze, boty, všechno. Na druhé straně jsem se vyškrábal z vody a teď bylo úplné ticho. Najednou slyším nějaké kroky a říkám si: ‚Ty jo, to jsou nějaký pohraničáři, na to si musím dávat pozor.‘ Tak jsem tam asi hodinu nebo dvě čekal, štípali mě komáři. Nakonec vyšel měsíc a viděl jsem, že to byly krávy, které se tam pásly. Takže jsem popošel okolo krav, přes nějaké bažiny a trošku jsem měl strach, protože jsem se různě v těch slepých ramenech propadal do bažin. Nakonec jsem se dostal na nějakou polní cestu, po které jsem šel, a ani nevím, za jak dlouho jsem došel na kraj vesnice a tam jsem viděl světýlka od cigaret. Seděli tam nějací mladí kluci a kouřili, a tak jsem se k nim připojil a vzali mě domů k sobě."