„Oslava trochu byla, ale ne zas ta velká, tam se to ani nedalo. Byly jsme uvolněné, hrály jsme Člověče, nezlob se, o tom byl jeden článek. Je to úsměvné, že tady nám fandili a my si tam v klidu hrály. Dostaly jsme pár reklamních plzeňských piv z našeho sektoru, tak jsme to trochu oslavily, ale ne moc. Ani jsme na to neměly sílu, jak to bylo únavné. Chodily jsme se dívat na jiné sporty, pamatuji si na Zarembu, to byl světlý bod.“
„Bohužel jsme si o tom (s rodiči, pozn ed.) moc nepovídali. Vím, že mě vozili do krytu, domů, protože jsem se ve 44. roce narodila a ve 45. bylo osvobození. Vím, že to bylo těžké žití, nebylo moc potravin, to si pamatuji. Mamka jezdila na venkov za příbuznými a ti nám pomáhali, dováželi potraviny. Matně si to pamatuji, ale jinak moc ne. Nebyly to dobré doby, nevyrůstali jsme v bohatství, v nějakém dobrém prostředí, spíš naopak. Moc jsme si to nepřipouštěli.“
„Pamatuju si, že jsme v létě jezdili se známými přes pozemní hokej na družbu do Jugoslávie s „rukometem“ (házenkářkami). Jezdili jsme tam na dovolenou, celá parta ze Slavie i s dětmi. V tom 68 jsme tam zažili vstup sovětských vojsk a nemohli jsme tomu věřit. Neměli jsme spojení, tenkrát telefony nebyly, Facebook také ne a místní kamarádi z Jugoslávie nás přišli navštívit a říkali, že tam máme sovětská vojska. My jsme tomu nechtěli věřit a mysleli si, že si dělají legraci. Dovedli nás před televizi, kde byly záběry a tam jsme opravdu věděli, že nelhali, a že jsme byli okupovaní. Museli jsme tam zůstat asi o měsíc déle, protože jsme se nemohli dostat do Prahy. Pak jsme jeli speciálem, letecky, snad i vlakem přes Vídeň, těžko jsme se dostávali zpátky do Čech.“
Jarmila Králíčková, rozená Bejlková, se narodila 11. května 1944 v Praze do rodiny zemského rady a herečky. Vychovály ji převážně starší sestry a babička. Přes atletiku se dostala k pozemnímu hokeji v klubu Slavia Praha, kde mezi lety 1957 a 1989 působila jako brankářka. Odmaturovala v roce 1961 na Střední všeobecně vzdělávací škole Sanytrová. Brzy poté se vdala a manželům se narodil syn Petr. Se Slavií získala 14 mistrovských titulů a 3. místo v Poháru mistrů evropských zemí v roce 1976. Od roku 1965 byla členkou Československé reprezentace, se kterou získala 6. místo na mistrovství světa v Madridu v roce 1978. Na olympijské hry v Moskvě v roce1980 se československá reprezentace původně nekvalifikovala, po ohlášení bojkotu západních zemí se však pozice uvolnily a tým získal historickou stříbrnou medaili. Po olympiádě ukončila Jarmila Králíčková reprezentační kariéru a nedlouho poté se rozvedla. Během sportovní kariéry byla zaměstnána ve Slavia Sportu (1968-1973) a poté až do roku 1993 na různých postech Českého ústředního výboru Československého svazu tělesné výchovy (ČSTV). Do roku 2013 pracovala v technické správě Vysoké školy ekonomické na pražském Jižním Městě. Dnes je v důchodu.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
