„Já jsem 1. září v 1942 šla do školy pozdě. To nebylo jako teď, aby máma nemusela nikam jít a starala se a pak chytla dítě za ruku a odvedla do školy. Ne, dopoledne se ještě šlo na pole. A zvlášť ty starší děti, já jsem byla prostřední, měla jsem mladší sestru i starší, ta už dávno na poli, a já jsem se musela starat o tu mladší sestru. Takže se dopoledne ještě šlo na pole, tam se dělalo, a najednou máma se začala rozhlížet: ó joj, jak je vysoko to slunce. A povídá tátovi: ‚Pojď, už musíme domů, holka musí jít do školy.‘ Tak táta brzy zapřahal koně a všechno nakládal, to nářadí a kočár se sestrou, a už ujížděl. Ale byli jsme asi na půl cesty mezi Rastovcem a Ivanovým Selem, asi na půl cesty najednou zazvonilo poledne. Máma povídá: ‚Vždyť ta holka zapozdí dneska!‘ Ale co, táta popohnal koně a za chvilku jsme byli doma. Tak máma honem vodu připravila, dobře mě umyla, šaty měla připravené od rána, tak mě umyla a honem česala. Já jsem tehdy měla trošku delší vlasy, a tak mně dělala copy, které uvázala mašličkou. To se mi zdálo, že to hodně dlouho trvá, ty copy, opravdu jsem se bála, že zapozdím. Ani jsem nestačila obědvat, tak máma namazala dva krajíce chleba s povidlama, slepila, dala do čisté utěrky. Pak mě políbila a řekla: ‚Teď utíkej, utíkej, ať nezapozdíš.‘ Ale běda, přišla jsem před školu a tam prázdno.“
„Takže oni nás učili a začali s námi mluvit pěkně česky a to se nám líbilo. A jestli třeba zazpívat nějakou písničku, tak zase česká. A tak to bylo, to byla ta druhá třída. To jsme dostali už opotřebované slabikáře (z Československa) a jedno se jmenovalo Mateřská řeč. To se nám taky líbilo, bylo to plné básniček takových, a už jsme uměli dokonce číst, takže nám tihle učitelé pěkně vysvětlovali. Pak škola shořela, jenom zdi ostaly. Tak nám tam adaptovali jednu velikou místnost, kde se vyučovalo. A druhá menší, tam bydlel učitel. A to už tady byl učitel Zámostný, nebožtík. Ten mluvil česky a nám se zvlášť líbil, protože jsme pořád zpívali. Dokonce jsme neradi chodili domů.“
„My jsme měli často muziky, tance, každou neděli. Teď nemáte půl roku nic. Nastalo jaro, léto, venku byly zábavy, před školou to vždycky ohradili a tam se tančilo. A jak jsem už řekla, tak chlapi vzrostlí, dospělí, ti chodili po vesnici a zpívali, to bylo takové veselé. Jak se setmělo, tak už jsem věděla, aha, za chvíli už budeme slyšet, za chvíli už budou zpívat. A hoši se pak chytili a po jedné ulici a po druhé ulici a po třetí, všade zazpívali. (...) Hodně se slavily Vánoce i Velikonoce. A byly různé hry. Já si pamatuju, když se holky ustrojily a ustrojily si smrtičku a pak šly v průvodu a nesly ji za vesnici a tam tu smrt spálily. To bylo před Velikonocemi.“
Justina Koutníková, rozená Švarcová, se narodila 5. srpna 1935 v Ivanově Sele v dnešním Chorvatsku. Vesnice byla ve dvacátých letech 19. století založena českými přistěhovalci a dodnes zde žijí téměř výhradně české rodiny. Její rodiče byli také Češi a měli zde hospodářství, kde pracovali. Pamětnice a její dvě sestry jim pomáhaly, jak to bylo tehdy obvyklé. O roku 1942 chodila do místní chorvatské školy, ta ale za války vyhořela. V roce 1945 byla založena česká škola, ale neoficiálně se učilo česky už o rok dříve. Na druhý stupeň pokračovala v nedalekém Hrubečném Poli a pak studovala pět let na učitelském ústavu v Pakraci. V roce 1957 nastoupila jako učitelka do české školy v Ivanově Sele, kde učila až do odchodu do důchodu v roce 1992. Ve vesnici se seznámila i se svým mužem Rudolfem, učitelem, který do školy nastoupil o několik let dříve. Měli syna a dceru a věnovali se také práci pro českou besedu. Pamětnice vedla taneční soubor a s žáky připravovala divadlo, její muž vedl besední divadelní skupinu. V padesátých letech žilo v Ivanově Sele více než 800 obyvatel, nyní tu bydlí méně než 300 lidí. Mnoho jich odešlo po válce v devadesátých letech, vesnice byla ostřelována a několik lidí zemřelo. Nejkrásnější vzpomínky má Justina Koutníková na to, jak se dříve každý večer scházeli místní chlapci na návsi a pak procházeli vesnicí a zpívali české písničky.
zdroj: Z knihy Česká základní škola v Ivanově Sele a výuka češtiny na Hrubečnopolsku, autoři: V. Herout, J. Koutníková, A. M. Štrumlová Tučková, Daruvar, 2012
Stáhnout obrázek
Justina a Rudolf Koutníkovi s žáky 2. a 4. třídy, školní rok 1958/59
Justina a Rudolf Koutníkovi s žáky 2. a 4. třídy, školní rok 1958/59
zdroj: Z knihy Česká základní škola v Ivanově Sele a výuka češtiny na Hrubečnopolsku, autoři: V. Herout, J. Koutníková, A. M. Štrumlová Tučková, Daruvar, 2012
Stáhnout obrázek
Justina a Rudolf Koutníkovi s žáky 6. třídy, 1965
Justina a Rudolf Koutníkovi s žáky 6. třídy, 1965
zdroj: Z knihy Česká základní škola v Ivanově Sele a výuka češtiny na Hrubečnopolsku, autoři: V. Herout, J. Koutníková, A. M. Štrumlová Tučková, Daruvar, 2012
Stáhnout obrázek
Justina a Rudolf Koutníkovi s žáky, 1966
Justina a Rudolf Koutníkovi s žáky, 1966
zdroj: Z knihy Česká základní škola v Ivanově Sele a výuka češtiny na Hrubečnopolsku, autoři: V. Herout, J. Koutníková, A. M. Štrumlová Tučková, Daruvar, 2012
Stáhnout obrázek
Justina Koutníková se svými žáky, 1985
Justina Koutníková se svými žáky, 1985
zdroj: Z knihy Česká základní škola v Ivanově Sele a výuka češtiny na Hrubečnopolsku, autoři: V. Herout, J. Koutníková, A. M. Štrumlová Tučková, Daruvar, 2012
Stáhnout obrázek
Třída ve škole v Ivanově Sele ve školním roce 1954/55
Třída ve škole v Ivanově Sele ve školním roce 1954/55
zdroj: Z knihy Česká základní škola v Ivanově Sele a výuka češtiny na Hrubečnopolsku, autoři: V. Herout, J. Koutníková, A. M. Štrumlová Tučková, Daruvar, 2012
Stáhnout obrázek
Školní rok 1942/43 v Ivanově Sele, mezi dětmi je i Justina Švarcová
Školní rok 1942/43 v Ivanově Sele, mezi dětmi je i Justina Švarcová
zdroj: Z knihy Česká základní škola v Ivanově Sele a výuka češtiny na Hrubečnopolsku, autoři: V. Herout, J. Koutníková, A. M. Štrumlová Tučková, Daruvar, 2012
Stáhnout obrázek
Stavba budovy školy v Ivanově Sele, 1949
Stavba budovy školy v Ivanově Sele, 1949
zdroj: Z knihy Česká základní škola v Ivanově Sele a výuka češtiny na Hrubečnopolsku, autoři: V. Herout, J. Koutníková, A. M. Štrumlová Tučková, Daruvar, 2012
Stáhnout obrázek
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
