Eva Koudelková Ph.D.

"Já protože jsem byla vycvičená tím zapisovatelstvím u soudu jako dobrá písařka, tak jsem hodně přepisovala na stroji. Tenkrát ještě nebyly kopírky. Ty se teprve rodily. Takže vždycky deset kopií, přes takzvané průklepáky. Takže desátá kopie už skoro nebyla čitelná. Ale těch deset byl takový optimální počet kopií. To byly večery a večery, noci a noci, kdy jsme to přepisovali, i chartu si pamatuju, že jsme taky přepisovali, znění charty. Tam bylo spíš zajímavé to, že za nás se začaly objevovat i kopírky. Tenkrát ale byly jenom v několika vybraných institucích samozřejmě. Bylo to strašně hlídané, i ty cyklostyly byly hrozně hlídané. My jsme přesto našli jeden podnik, kde jsme pak v noci... bylo to shodou okolností právě přes toho mého bratra a přes jeho dívku, která tam pracovala. Tam to z nějakého důvodu kontrolované nebylo a my jsme tam v noci chodili kopírovat, ten samizdat. To si pamatuju dodneška, jak jsme se tam plížili po těch chodbách k té kopírce. Jak jsme měli strach, protože tam byl vrátný. No, bylo to dobrodružné. Je to takové zajímavé období mého života a dodneška to mám schované, všechny přepisy toho. Mám docela velkou sbírku."

"Takovým zlomem bych řekla, že byl Palach a jeho pohřeb. To tenkrát jsme na tom pohřbu byli, to bylo něco neuvěřitelného, to je jeden z mých nejsilnějších zážitků, ten pohřeb. To plné Staroměstské náměstí, teď všichni ti představitelé té univerzity se všemi těmi svými odznaky. Jak to bylo důstojné a takový obrovský patos z toho vyzařoval. To je opravdu hodně hluboký zážitek. To je ve mně zakotvené dodneška a je to jedna z takových těch nejsilnějších vzpomínek, které už asi nic nezahladí. Myslím si, že to byl zlom u leckoho. Tam spíš bylo horší to... já jsem říkala, že ta jeho smrt byla určitým zlomem, protože ta jeho smrt byla protestem a zároveň apelem na lidi, aby nedali zapomenout na myšlenky roku 1968. Jenže já jsem sama byla svědkem, jak se na to zapomínalo, jak se všechno postupně vracelo do těch kolejí z let před ním a lidi hlavně o tom odmítají mluvit. Chtějí zapomenout, chtějí se začlenit, chtějí nemít problémy, a aby na ně nebylo moc vidět. A začal takový ten život, který tu byl dlouhou dobu, lidé začali budovat ty svoje chalupy, prostě angažovali se jinak. Ale byl to už takový ten konzum, ten konzumní životní styl, který mi vždycky hrozně vadil."