„Prostě se rozhlásilo – přijedou lidické ženy. Tak jsem utíkala na to Kladno, tam je přivezli, přivezli je v takovém nákladním voze a sundavali je dolů, to bylo takový smutný. A ty lidické ženy umístili, protože bylo na Kladně hodně Němců, vzhledem k hutím, tam pracovalo hodně německých úředníků, tak ti šli pryč a do jejich bytů dali prozatím tyhle lidické ženy, než postavili nové Lidice.“
„A my jsme slyšeli, jak ty lidi tam [v Lidicích] postříleli, to jsme se dozvěděli. A pak bylo to, když zapalovali ty domy, to bylo vidět, byli jsme na kraji lesa a viděli jsme kouř, jak to zapalují. A potom němečtí mladí lidi bourali ten kostel, ale to byly detonace, to bylo hrozný, to jsme slyšeli.“
„Já mám na pana prezidenta Masaryka moc hezkou vzpomínku. A sice, když jezdíval pan prezident Masaryk do Lán, tak jezdí přes tu Velkou Dobrou. A strýček byl kovářem a pan prezident Masaryk byl taky vyučený kovář. A tak vždycky strýček vždycky říkal: ,Četníci stojí, pan prezident pojede.’ A pan prezident jel, mával kováři, kovář mával jemu. A mě jako dítě vždycky ten strýček vzal s sebou, abych viděla pana prezidenta.“
Jaroslava Koubková se narodila jako Jaroslava Haismanová 20. října 1922 v Kročehlavech u Kladna. Její otec Antonín Haisman pracoval jako strojvůdce u dráhy, která zavážela železnou rudu do kladenských hutí. Matka Vilemína, rozená Tučková, zemřela roku 1937 a Jaroslava se od doby dospívání musela starat o domácnost. Vystudovala obchodní školu v Praze a za války začala pracovat jako úřednice v kladenských hutích. Roku 1945 se provdala za Ladislava Koubka, fotbalistu pražské Sparty, který do Kročehlav přišel jako uprchlík ze zabraných Sudet. Měli dvě děti, Jaroslavu (1947) a Ladislava (1953). Roku 1950 se přestěhovali do Prahy, po ukončení manželovy fotbalové kariéry přesídlili kvůli jeho zaměstnání do Mladé Boleslavi. Zde začala Jaroslava Koubková pracovat jako prodejkyně zahraničních zájezdů v cestovní kanceláři Čedok, kde zůstala až do odchodu do důchodu roku 1988. Poté se plně věnovala péči o manžela, který onemocněl Alzheimerovou chorobou. Ladislav Koubek zemřel roku 1992. Roku 2024 Jaroslava Koubková žije v Mladé Boleslavi, je stále aktivní a zajímá se o veřejné dění.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
