"Tak tady všude hlásili, že tady prezident bude na festivalu, tak já jsem si říkala, co kdybych mu tu prosbu o milost přímo do ruky... to byl nápad! Ale můj muž mě v tom podporoval, tak sehnal lístky na tribunu, protože tam byla otevřená hlediště, a pak byla tribuna, která byla pro lidi, asi takových padesát nebo sto lidí a tam bylo vyhrazeno místo pro prezidenta. Tak sehnal lístky na tribunu, tak jsem na tribuně čekala, až se tam objeví. Nejdřív se objevili jeho papaláši, pak přišel prezident. Tak jsem se k němu vrhla a mohli mě zavřít podruhé, tak jsem mu skutečně předala dopis. Vzal si ho ode mě a pak mi přišlo z kanceláře prezidenta republiky, že to tatínkovi nepromine, že je to zločinec. A že to musí prostě vydržet, že se to pak myslím zkrátilo na jedenáct let."
"Přišli jsme do nemocnice, a tak já se tam hlásila někde sestřičkám. Tehdy tam byly ještě řádové sestry. Říkaly mi: 'Nesmíte k ní! My tam nesmíme nikoho pustit a přede dveřmi stojí stráž.' A že bych se tam stejně nedostala. Přišla taková baculatá řádová sestřička a říkala: 'Ona je v přízemí, a kdyby vás vysadil tady ten váš mládenec, tak já otevřu okna a vtáhnu vás.' Bylo to od ní veliké riziko, ale skutečně to udělala. Řekla nám, kde to je, tak jsme si kolem nemocnice zezadu, bylo to zvýšené přízemí. Tonka byl dvoumetrový chlap, tak mě vzal na ramena a sestřička mě tam vtáhla tím oknem. Chudáci z toho pak měli polízačku, protože to někdo viděl a samozřejmě to udal. Tak říkali, že měli nějaké zaměstnanecké problémy. I ten primář tehdy, což mě mrzelo."
"Vtrhlo tam strašně lidí. Jak říkám, všechny skříně, všechno vyházeli ven. Ve všech místnostech udělali razii. Byli na půdě, všude byli a pak tatínka hned odvedli. A nás s maminkou, s námi se nebavili, ale zavřeli nás do dětského pokoje a postavili stráž přede dveře a nechali nás tam. Nevěděly jsme, co se děje. Přečkaly jsme tam noc a druhý den se maminka zhroutila, tak ji odvezli do havlíčkobrodské nemocnice. Mě odvezli do Dolních Kralovic do věznice."
"Vždyť já než jsem šla na vysokou, musela jsem na stavbu mládeže, to byla podmínka. Když se stavěla trať Brno-Havlíčkův Brod, tak jsme s krumpáči sesekávali svahy. Byla to docela těžká práce. Bydleli jsme v takovém táboře, takový lágr, a ráno jsme nastupovali pod svazáckou vlajkou, museli jsme zazpívat internacionálu a šli jsme. Vím, že na ubytovně jsme měli dvě holky, které s námi vůbec nechodily do práce a pořád se jen batolily kolem ubytovny. Pak jsme zjistili, že to jsou holky fízláci. Rodiče mi posílali balík, byli jsme tam měsíc a nemohli za mnou na návštěvu, a tak mi poslali balík s nějakou buchtou. Holky to rozbalily a řekly, že to patří všem. Tak to zbaštily většinou. Já byla z toho vždycky zničená, protože báli jsme se už. Báli jsme se, protože řekli, že když nás vyhodí ze stavby, že se nedostaneme na vysokou, protože to byla podmínka. Řekla bych, že tam byl docela tvrdý režim."
"Tatínek potom chodil poslouchat na půdu, že si rozhlasový přijímač i přesunul tam a poslouchal tam. Největší hrůzu jsme měli, když u nás ubytovali Němku a chodil za ní ten přítel gestapák, že to může i slyšet. Nejenom že tehdy to rádio nebylo tak dokonalé, ale byly tam i šumy, protože ty zahraniční vysílání rušily, takže to kolikrát dělalo takový nepříjemný zvuk, že to bylo slyšet po celém baráku. V jedné místnosti gestapák a nahoře tatínek se zahraničním rozhlasem. Ale on si to neodpustil."
Irena Košťálová, rozená Muchová, se narodila 27. listopadu 1930 v Praze. Vyrůstala spolu se dvěma sestrami Hanou a Evou v Ledči nad Sázavou, kde jejich otec, Karel Mucha, zakoupil ve dvacátých letech dům na náměstí, v jehož přízemí zřídil obchod s látkami. Po skončení druhé světové války Irena studovala obchodní školu v Jihlavě. Aby mohla pokračovat na vysokou školu, musela během letních prázdnin roku 1949 nastoupit na stavbu mládeže. Ve stejném roce došlo i ke znárodnění jejich obchodu. 29. března 1951 vtrhlo do jejich domu komando a provedlo domovní razii. Irenu i její matku Růženu zamkli do dětského pokoje. Karla Muchu mezitím bezpečnostní orgány zadržely a odvezly do krajské věznice v Jihlavě. Psychicky otřesená matka byla uložena do izolované vyšetřovací vazby v havlíčkobrodské nemocnici, kde jí za přísného dozoru střežily bezpečnostní složky. Irena putovala do vazby v Dolních Kralovicích, kam Bezpečnost ještě toho dne uložila i její sestru Evu. Došlo i k zatčení nejstarší dcery Hany v Praze, která několik dní strávila v pankrácké věznici. Všechny tři sestry byly převezeny do Jihlavy a postupně podrobovány výslechům. Za necelý měsíc došlo k jejich propuštění a Ireně se podařilo tajně navštívit nemocnou matku. Lidový soud v Ledči nad Sázavou se konal 25. května 1951a odsoudil za účasti široké veřejnosti obchodníka Karla Muchu k dvaceti rokům odnětí svobody za to, že ve svém domě ukrýval a po znárodnění nenabídl textil a další zboží k odkoupení. Trest si Karel Mucha odpykával v Chebu a Plzni-Borech, kde byl navržen na podmínečné propuštění. Komunistická strana v Ledči nad Sázavou však tuto žádost zavrhla. Od roku 1961 byl s podlomeným zdravím přeložen do Vykmanova u Ostrova, kde 29. července 1962 zemřel. Stalo se tak přesně čtyři měsíce před jeho propuštěním na svobodu, jelikož mu byl po vyhlášené amnestii v roce 1953 trest zkrácen na jedenáct let a osm měsíců. Všechny tři sestry žily nejprve společně ve studentském pokoji v Praze, kde s nimi po propuštění z nemocnice bydlela i jejich maminka. Do Ledče nad Sázavou se nesměly vrátit a jejich dům mezitím zabral tajemník komunistické strany. Irena i Eva byly z vysoké školy vyloučeny a nejstarší Hana musela opustit práci v zahraniční společnosti. Zpočátku pracovaly v dělnických profesích, později v kvalifikované práci, i když často byl jejich třídní původ napadán. Po roce 1990 byl Karel Mucha Okresním soudem v Havlíčkově Brodě rehabilitován. V restitučním řízení se sestrám Muchovým podařilo získat zpět i svůj rodný dům na ledečském náměstí, který nejprve pronajaly a poté celou nemovitost prodaly. V roce 2007 se v Ledči nad Sázavou účastnily odhalení pamětní desky, věnované KPV obětem politického útlaku v 50. letech. Pamětnice v době natáčení (červenec 2020) žila v Karlových Varech.
Svatba Evy Muchové, na kterou byl Karel Mucha na několik dní propuštěn z vězení. Z jedenácti souvislých let věznění se jedná o jedinou dochovanou fotografii Karla Muchy, kde je navíc zachycen společně s rodinou
Svatba Evy Muchové, na kterou byl Karel Mucha na několik dní propuštěn z vězení. Z jedenácti souvislých let věznění se jedná o jedinou dochovanou fotografii Karla Muchy, kde je navíc zachycen společně s rodinou
Konfederace politických vězňů uspořádala v Ledči nad Sázavou v únoru 2007 slavnostní odhalení pamětní desky, která po sporech s vedením města byla nakonec umístěna na budovu Církve československé husitské. Na fotografii M. Růžička, M. Vystrčil a Irena Košťálová roz. Muchová
Konfederace politických vězňů uspořádala v Ledči nad Sázavou v únoru 2007 slavnostní odhalení pamětní desky, která po sporech s vedením města byla nakonec umístěna na budovu Církve československé husitské. Na fotografii M. Růžička, M. Vystrčil a Irena Košťálová roz. Muchová
Objekt domu čp. 71 prošel rozsáhlými stavebními úpravami. Půdní prostor byl však údajně ponechán beze změn. Právě tady měl mít Karel Mucha vytvořenou skrýš, kde látky uschoval, a které později odhalila domovní razie Státní bezpečnosti, říjen 2020
Objekt domu čp. 71 prošel rozsáhlými stavebními úpravami. Půdní prostor byl však údajně ponechán beze změn. Právě tady měl mít Karel Mucha vytvořenou skrýš, kde látky uschoval, a které později odhalila domovní razie Státní bezpečnosti, říjen 2020
Ze střešního vikýře domu čp. 71 je vidět na Husovo náměstí a také na budovu městského úřadu, kde až do roku 1960 sídlila Okresní prokuratura Ledeč nad Sázavou, říjen 2020
Ze střešního vikýře domu čp. 71 je vidět na Husovo náměstí a také na budovu městského úřadu, kde až do roku 1960 sídlila Okresní prokuratura Ledeč nad Sázavou, říjen 2020
Bývalý Hotel Koželužna v Ledči nad Sázavou, kde se 25. května 1951 od 9 hod. konal za účasti široké veřejnosti soudní proces s obviněným obchodníkem Karlem Muchou, říjen 2020
Bývalý Hotel Koželužna v Ledči nad Sázavou, kde se 25. května 1951 od 9 hod. konal za účasti široké veřejnosti soudní proces s obviněným obchodníkem Karlem Muchou, říjen 2020
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
