Ing. František Kolman

„Také co si vzpomínám, tak mně naše máma poslala do toho Ansbachu na frontu balíček, byla tam vánočka. A než mi to tam došlo, my jsme mezi tím byli venku v zákopech, vrátili jsme se celí zmrzlí do kasáren, tak jsem tam dostal ten balíček. Rozevřel jsem to a samozřejmě ta vánočka úplně prošpikovaná plísní. Tak jsem kamarádům nabízel, nikdo to nechtěl. A mne to napadlo, když to nikdo nechce, já to sním. Ne že bych měl takovej hlad, ale abych se dostal do nemocnice, že si přivodím nějakou nemoc. S odporem jsem tu vánočku snědl, samozřejmě nic se mi nestalo. Naopak, plíseň, to se ještě nevědělo, že to bylo něco na penicilinu, nějaké ty kultury. Tak tohle je jenom taková epizodka.“

„Blízko to prásklo, já jsem se hodil na zem, protože pěšák se zachrání tím, že (padne) na zem. To je jediná jeho záchrana. Asi to bylo tlakem, nebo jak jsem prudce dopadl, tak jsem si vyrazil dech a tím tlakem se mi spustila krev z nosu nebo z pusy. Teď samozřejmě vyražený dech a krev. Teď jsem věděl, že je zle. A jak jsme se kluci o tom už také bavili, tak jsem říkal, no tak co. Tak jsem tu flintu takhle natahoval a chtěl jsem se odprásknout. No, jenže prásklo to, ale odrazilo se to od přilby, protože to bylo jenom tak, nebylo to kolmo. Přiběhl tam pak nějaký starší, který mi dal herdu do zad, viděl, co je. To bylo nejkrutější, to jsem si uvědomil, no… Také štěstí.“