prof. PhDr. Michal Koleček

"Jak už jsem řekl, my jsme měli spor s tím vedením, dokonce oni nám řekli, že nám vypnou teplou vodu a elektřinu na kolejích a chtěli nás takhle vytlačit. My jsme jim ale řekli –totiž v listopadu bylo docela zima –, ať to klidně udělají, ale my tam stejně zůstaneme a oni si ponesou následky, protože tam vzniknou materiální škody, až přijde mráz. Nakonec to neudělali. Vedení s námi tedy nespolupracovalo, naopak tam byl vidět od začátku velký rozpor, a přitom dokonce začalo to, že z jiných škol začali jezdit nejenom zástupci studentů na ta centrální setkání, ale i zástupci pedagogů – a od nás nikdy nikdo. Takže s tou školou to bylo napjaté, ale nedošlo nakonec k reálnému vypnutí těch energií, to se nakonec nestalo."

"Všechno, včetně Občanského fóra, probíhalo na koleji nebo v Činoheráku [divadlo Činoherní klub v Praze], ale nic ve veřejném prostoru. Studenti jezdili do fabrik, ale to byli tři čtyři lidi, žádná velká demonstrace. A bylo potřeba z pohledu Občanského fóra, aby se udělala nějaká demonstrace v Ústí. A oni věděli, že nás je nejvíc, na počet, že bez studentů to nepůjde, aby se to náměstí zaplnilo. Ale já tedy za sebe jsem měl obavy všechny ty lidi vyvést z těch kolejí. Protože jsem si říkal: 'Ti lidi tady pracují, a my je bezprostředně dáme do skupin a někam je vyvedeme.' Měl jsem obavu, že ta policie obsadí ty koleje a už nás nepustí zpátky. Nebo že nás zmasakrujou, protože spousta těch lidí tam byla taková na hraně – lidi z těch rodin z Chomutova, Litvínova, z Mostu – a nevědělo se, když se jim něco stane, jak zareagujou, jestli se v tom utvrdí, nebo si spíš řeknou: 'No tak tohle já nemám zapotřebí,' a pojedou domů."