Tomáš Ctibor

„My jsme shodou okolností s Martinem byli toho 1. ledna na Hradě v tý Husákovo kanceláři, kde teda Václav Havel se koukal na televizi na ten svůj vlastní projev. Do toho tam byli, já myslím, že tam byl Joska Skalník, John Bok, myslím, že tam byli manželé Kohoutovi, prostě nějaká taková skvadra lidí. Ta kancelář byla úplně v původním stavu, jako byla za Husáka, a do toho chodil číšník, kterej nám nabízel vždycky, jestli nechceme ananasovej džus, a já jsem nikdy předtím nepil ananasovej džus. A ten den jsme tam vypili každej možná patnáct těch ananasových džusů s Martinem, protože to byl fakt výbornej nápoj, a on tam vždycky tak jako nakouk, že on se tam spíš podle mě chodil dívat, že mu to připadalo úplně absurdní. A vždycky se zeptal: ,Nechcete někdo ještě ananasovej džus?‘ A já jsem vždycky říkal: ,Tak my si ještě dáme.‘ To byl fakt pro mě ten symbol toho, že ten komunista je fakt pryč a že teď už to bude celý fajn.“

„Ty věci byly zhruba ve dvojím režimu. Jednak se děly takový věci, který, jak jsem říkal, vás třeba mohli ‚perluskovat‘ na ulici. Nám se třeba stalo, že jsme se s kamarádem ulili dva dny, když jsme byli na vejšce, ze školy a jeli jsme k nim na chatu, jako nikoliv se flákat, ale malovat, abysme si udělali v rámci semestru fóra, v plenéru. A jenom to, že jsme se ve všední den pohybovali v nějaké vesnici a já měl dlouhý vlasy, tak jsme šli do hospody prostě se naobědvat, a než nám přinesli jídlo, tak do hospody vrazili policajti, naložili nás a odvezli nás a okamžitě, že někdo zavolal a říkal, že nějaký podezřelý se tady motaj po ulici. To stačilo, aby vás někde odchytli. A začali nám vyhrožovat, že nás vyhodí ze školy, a ještě nás začali obviňovat, že určitě bereme drogy, a takovýhle věci. Prostě úplně absurdní situace.“