Milada Kolářová

„Přiblížili se, vojsko, prostě to obklíčilo. Přibližovali se a sousedy hnali před sebou. Báli se, že by se mohlo střílet. A měli s sebou Alexandru Pančenko, to byla jedna z toho seskoku, která s Kišem seskočila, a Němci ji hned zajali, hned na místě, tam ji zajali. Tak ji měli zajatou, kvůli tomu, aby poznala Kiše. A tak tu hnali taky vepředu. No a my, naši když viděli, co se děje, tak vyšli a Pančenková se ptala: ‚Je tady Kiš?‘ Naši řekli: ‚Ne.‘ No a to se jí úžasně ulevilo. My jsme se pak s ní setkali v Terezíně, později. A takže potom, když věděli, že tam není Kiš, tak už se nebáli, vtrhli do dvora a tatínka přivázali k ořechu, nás ženy postavili na záhrobeň čelem ke zdi a vojáci začali rabovat. Kde co všechno a potom nakonec řekli, ať ten zajatec vyjde z krytu. Takže museli jsme oddělat ten příklop a říci Afanasovi, že je všechno prozrazené a že nemůže střílet, protože je to nemyslitelné, nemožné. Tak vyšel, oni ho zajali, v klidu ho vzali s sebou do auta. Jemu nic nedělali. Prostě pro ně byl bezvýznamný, pouhý zajatec.“

„Ale potom ten Bohouš u Hradiště byl zatčený. To šlo, nevím odkud, odněkud z hor zase od těch partyzánů. Byl prozrazený, byl na gestapu. Neprozradil nic, kde Kiš je. Němci už věděli o Kišovi. A neprozradil nic, nechali ho na samotce, strašně tam vytrpěl, hrozně. A když už s ním nemohli nic svést, dali ho na celu a k němu nasadili bývalého československého důstojníka Navaru z České Třebové, který tam byl také uvězněn, a ten už to tam taky nemohl snést, tak aby si pomohl a sobě ulehčil, tak z Bohouše všechno vytáhl.“

„Bohužel došlo k prozrazení a Bohouše zatklo gestapo, když už byla okupace. Ale ještě dřív, předtím než ho zatkli, tak Bohouš k nám na Mýtka jezdíval zabíjet prasata, když byla zabijačka. Ovšem načerno. To se podařilo našim vždycky vykrmit načerno nějakého čuníka a z toho, co zbývalo, no nemůže se říci ani zbývalo… Alespoň polovinu zas nechávali lidem ve městech, protože ve městech byla bída. A když takhle při jedné zabijačce Bohouš si stěžoval, že nemá dostatek potravin pro ty lidi a že už nemají se kde ukrývat, tak maminka povídala bratrovi Bohoušovi: ‚No tak, Bohouši, když budeš o někom takovém vědět, tak ať přijde.‘ Načež Bohouš pak přivedl parašutistu Kiše a ruského zajatce Afanasije Koropku.“