Marie Klusáčková

„V nižších třídách mně kádrový posudek nevadil. Potom ale na gymnáziu, ti staří profesoři museli posléze pryč. Zůstali jen ti, kteří učili matematiku, fyziku nebo chemii, zkrátka předměty, kde se ta ideologie nedala moc (vkládat – pozn. ed.). A na dějepis, češtinu, občanskou výchovu tam přišli noví profesoři, komunisté samozřejmě. A my jsme dostali takového mladého třídního, sotva vystudovaného, a to byl hrozný komunista. Viděl můj kádrový posudek, neměl mě moc rád a pořád mně dával nějaké úkoly, pořád mě chtěl zapojovat. Pak jsem odmaturovala a moji rodiče se znali s těmi profesory, kteří museli odejít, a ti jim řekli, že nedostanu doporučení ke studiu na vysoké škole. Tak já jsem se tedy ani nehlásila, abych jim tu radost neudělala, že mi to zamítnou… A tak jsem pak šla na abiturientský kurz, na zdravotní sestru, absolvovala jsem ho tady v Brně.“

„Mého otce po letech vyhodili ze vsetínské Zbrojovky, museli jsme se vystěhovat ze zbrojováckého bytu a nastěhovat se do jiného. Byli jsme asi stále v hledáčku (Státní bezpečnosti – pozn. ed.), protože když naši odjeli sem za mnou nebo někam jinam, tak maminka dávala klíče sousedce, aby nám zalévala kytky. To byla hodná ženská, ale manžela měla asi u StB. Mamka si vždy vše zamkla, klíče předala… A mamka mně pak říkala, že poznala, že se jí hrabali v sekretáři. Tak asi jsme byli pořád v hledáčku.“