Hubert Kirchner

„V Horních Heřmanicích jsme byli chvilku, asi do září, a přišel rozkaz opustit Československou republiku. Všichni jsme šli do Klodzka. Došli jsme do Hraniček. Ve Vilémovicích byl český starosta a říká: ,Nechoďte tam. Zůstaňte tady v Hraničkách.‘ Tak jo. To bylo v září, zůstali jsme tam přes zimu až do května, zase přišel rozkaz: ‚Zmizte, my vás tady nechceme.‘ Tak jsme šli do Klodzka. Poláci nás tam jednu noc nechali: ‚A vraťte se.‘ Doprovod, šli jsme zpátky. Šli jsme do školy v Hraničkách, jak už jsme byli předtím ubytovaní, uvařili jsme si brambory, najedli. Přišel německy napsaný rozkaz, že máme okamžitě zmizet z Československa. Tak jsme šli do Bernartic a tam je ta spodní vesnice, německy Heinersdorf. Zůstali jsme na hranicích. Až na hranice nás doprovodili s puškou a nasazeným bajonetem. Tam jsme čekali, co bude. Najednou zmizli Poláci, zmizel i ten s tím bajonetem, žandáry a hotovo. My jsme tam zůstali. Tak jsme se vrátili a hotovo.“

„Z Heřmanic jsme utekli, protože pak už tam řádili Poláci. Ti přebrali vedení. Hlavně ti lidi, co tam byli nasazení u sedláků. Matku chtěli zavřít. Matka říkala, že tam měli šicí stroj a že tam scházel jeden řemen. Matce nadávali, kde je ten řemen a že ji zavřou. Přišla a že idem pryč. Že jedem do Československa. Tak jsme utekli a hotovo.“