„V Tvoršovicích byl velký sběrný tábor. Nejdříve tam byli tzv. káranci. To byli zlodějíčkové nebo měli drobné přečiny. Nebyli zralí na koncentrák. Ale hlídali je čeští četníci, ale musím říct, že k nim byli velice tvrdí. Nevím, jestli všichni, ale rozhodně byli. Protože se stal jeden případ, kdy jeden z vězňů z hladu ukradl konzervu. Dostal padesát ran, dodneška slyším ty rány, protože jsme měli okna směrem k nim.“
„Pradědeček Vincenc Ježek byl kameník v Kuksu. Když viděl, jaké jsou tam skvělé poměry pro staré lidi, tak zažádal o domovské právo v Kuksu. Pro sebe i své potomky. Takže můj tatínek měl domovské právo v Kuksu a já jsem toto právo měla taky. Ale přišli Němci a zabrali Kuks. A já jsem musela žádat o přeložení domovského práva do Čech. Takže já jsem o domovské právo v Kuksu přišla, ale to nevadí, protože dneska už domovské právo neplatí.“
„Až do konce války přišli (do Tvoršovic) tzv. halfjuden. Říkali jsme jim míšenci. To byli lidi, kteří měli za manželku Židovku nebo za maminku či babičku měli Židovku, a byli mezi nimi lidi nejrůznějších povolání, většinou tito lidé ‚od péra – inteligenti‘ mezi sebou mluvili německy. Jeden český dělník jim vynadal, že se nestydí, že Němci je týrají, a oni jim lezou až kamsi a mluví mezi sebou německy. My jsme s nimi chodili pracovat na pole a byli mezi nimi velice slušní lidi. V srpnu v roce 1944 jeden z nich za mnou přišel a zeptal se: ‚Kde jsou Rusové?‘ Já mu řekla: ‚V Rumunsku...‘ Takhle to mezi námi fungovalo.“
Věra Kalná, rozená Ježková, se narodila roku 1929 a pochází z rodiny hospodářského správce. Dětství prožila na několika statcích ve středních Čechách, o které se její otec staral. Na statku v Zaječicích se seznámili s židovskou rodinou Klingerových, kterou potkal osud jejích soukmenovců - matka s dětmi stihly včas utéci, ale otec skončil v koncentračním táboře. Na statku v Zaječicích se také výborně naučila německy. Poté se její rodina přesunula na hospodářství v Tvoršovicích na Neveklovsku, k zámečku patřil i místní lihovar. Tato oblast však byla během druhé světové války zabrána německou armádou a sloužila jako výcvikový prostor pro jednotky SS. Většina obyvatelstva se musela vystěhovat, jen některé vesnice a statky zůstaly zachovány, byli však na ně dosazeni nucení správci z řad SS. Tatínek v Tvoršovicích na přání původní majitelky zůstal. Rodina tu zažila bouřlivý konec války, odchod německých vojsk, příchod sovětské armády a československé tankové brigády. V této fázi docházelo k ničení a rabování majetků, následně se do prostoru mohli vrátit původní obyvatelé, ale poválečná obnova byla velmi složitá. S nástupem komunistické strany k moci byly z prostoru opět vystěhovávány staré selské rody a následná kolektivizace rozvrátila tamější statky, včetně Tvoršovic. Pamětnice vystudovala filozofickou fakultu v Praze, obor němčina - ruština, a poté dlouhá léta tyto jazyky vyučovala na katedře. V šedesátých letech se rodina přestěhovala do Říčan u Prahy. Věra Kalná zemřela v červnu roku 2023.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
