Věra Kafková

„Všichni jsme na těch polích museli dělat! To nebylo tak, že bysme přišli ze školy a dělali si, co chtěli. Ne, ty půjdeš támhle, ty půjdeš natrhat kopřivy pro husy, to už babička nás honila, půjdeš tam a tam nebo za námi na pole. Takže my jsme na tom poli všichni dělali. Já jsem v tý době šla na ekonomickou školu, na dva roky. Ráno, než jsem šla na autobus, ten jezdil v sedm hodin, tak jsem jeden čas šla a ještě jsem nakrmila prasata. To už jsme tu práci měli tak rozdělenou.“

„Pak jsme měli taky sestru, která byla rok v Rusku. No, to bylo tenkrát dost na pováženou, protože tatínek lidovec a teď najednou dcera pojede na rok študovat do Ruska! Nikdo ji nechtěl odvézt na letiště, tenkrát ji odvezl nějakej kamarád, ale pak se vrátila a všecko se to nějak obrátilo k dobrýmu. Situace byla ale taková dost napnutá, když přišla s tím, že půjde študovat do Ruska. Ale každá takováhle zkušenost je dobrá.“