„Vždycky, když jsme potřebovali prádlo, tak já měl holku… tam v Postoloprtech u zubaře… potom jsem tam za ně hrál někdy načerno fotbal… já jsem kopal v Teplicích… a zubařka, prima holka, hezká… vždycky mi napsala papíry k zubaři, na dva dni třeba… vždycky na odpoledne… že jsem je mohl používat, jak se mi to hodilo… a s timhle klukem jsme sedli… my jsme tam nesměli nic mít a on měl péráka a měl ho schovanýho u jednoho v Postoloprtech… tak jsme do toho nalezli a jeli do toho Kladna, do Jirous… vždycky jsem napsal tetě, že přijedeme… ona nám připravila jídlo a hodila to do pračky… my jsme se najedli, a když se to vypralo, tak jsme to mokrý hodili do ruksaku a jeli zpátky do Postoloprt… tam jsme to sušili… košile, spodky… nám to neměl kdo prát… kde jste to měl prát… někomu to posílali… mně neměl kdo co poslat… já jsem nikoho nikde neměl… matka byla v Beřkovicích, já byl na vojně, brácha zavřenej a táta támhle umíral.“
„Ve skutečnosti, to jste nepotřeboval žádnej velkej čin… to jste nepotřeboval… to se jednalo o názor jenom. Měl jste názor, svůj názor, ani jste ho nepotřeboval šířit – jenom s těma lidma, který byli oponenti v tom osobním kontaktu, jste to dal najevo.“
Vladimír Kadeřábek se narodil 24. července 1929. Vyrůstal v Úvalech u Prahy. Za války se učil ve velkoobchodu s potravinami a chtěl se stát obchodním cestujícím. Koncem 40. let byl z politických důvodů uvězněn jeho bratr a jeho otec vyslýchán. Matka se z toho psychicky zhroutila a byla hospitalizována v psychiatrické nemocnici v Beřkovicích. Vladimír dostal roku 1950 povolávací rozkaz k pomocným technickým praporům, kde odsloužil 28 měsíců – nejprve v Postoloprtech na stavbě žateckého letiště, poté v Ostravě a nakonec v dolech u Stochova nedaleko Kladna. Po vojenské službě měl nařízeno dál pracovat ve stochovských dolech, ale neuposlechl a našel si práci u letecké společnosti, kde zůstal až do důchodu. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu roku 1968 nechali s manželkou přejmenovat svého syna Ivana na Václava (jako drobný protest proti okupaci). Až do revoluce měli s manželkou s komunistickým režimem různé peripetie – například s přijetím dětí na vysokou školu. Vladimír Kadeřábek zemřel 17. prosince roku 2020.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
