„Tam ve Zlíně byl německý lantrák, bylo tam gestapo a nesmělo se moc... člověk měl obavy. Poslouchali jsme francouzský rozhlas z Toulouse, kde bylo i české vysílání. Tam jsme se dověděli, že ve Francii existuje československá armáda. Byla to divize složená z těch, kteří tam odešli už v roce 1939, a pak když byla mobilizace našich Čechů a Slováků, kteří žili ve Francii, tak ti také přišli do té divize. My, kteří jsme přišli z protektorátu, jsme se tam také dostali."
„Já jsem byl pak u muniční čety, to byla četa, která vozila dělostřelcům granáty, prostě munici. Pak z toho později po invazi, když už jsme pak přijeli do Francie, udělali dopravní oddíl. Ale mezitím jsme tam hlídali pobřeží, v tom Walton-On-The-Naze, a tam jsem poprvé zažil nálety Němců. Tam lítali pravidelně vždycky v neděli. Byli to takoví mršáci, že tam lítali v neděli vždycky kolem poledne. Přiletělo šest messerschmittů nebo focke-wulfů, tři házely bomby a tři honily po ulicích a střílely z kulometů. Ten náš dům rozbili taky."
„První útok na Dunkerque byl 28. října 1944. Dělali ho bez tanků. To jenom naši pěšáci, to byli příslušníci tankové posádky a ti šli jako pěšáci. Ten útok byl velice úspěšný. Tenkrát zajali asi 300 Němců a nějaké zabili a naši neměli vůbec strach.“ - „Jak je to možné? Byly tam miny.“ - „Oni zaútočili na lodičkách po vodě. Zaútočili do těch německých pozic. To byl moc povedený útok. Pak se začalo mluvit o tom, že 5. listopadu má být další útok na Dunkerque. Jenže naši kluci jsou asi taky ukecaní, někdo se asi ukecl a Francouzi se to dověděli – ti, co chodili do Dunkerque, ti obyvatelé, a ti to vykecali Němcům. Ti Němci byli na ten útok 5. listopadu připravení. Jak to vypravovali, byli dokonce schopni otočit pobřežní děla do vnitrozemí.“
Vojtěch Jůna se narodil 26. května 1920 v Jílovém u Držkova v okrese Semily. Zde prožil svá šťastná klukovská léta. Ve 14 letech odešel do Zlína do učení v Baťových závodech a zůstal tam do roku 1940. V únoru 1940 spolu s kamarádem ilegálně opustili protektorát s úmyslem připojit se k československé zahraniční armádě, která se formovala ve Francii. Přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii, Řecko, Sýrii se dostali do Libanonu, kde se zapsali do francouzských cizineckých legií, aby poté mohli odplout do Francie. K francouzským břehům se dostali v květnu 1940. Do 1. Československé divize byl přijat po příjezdu, krátce před napadením Francie Německem. Byl zařazen k radiotelegrafistům, ale bez výcviku se bojů zúčastnit nemohl. Do červnové porážky Francie působil v Agde v náhradní rotě jako zásobovač. Poté se dostal s dalšími československými vojáky přes Gibraltar do Velké Británie. V Anglii sloužil v autorotě, v roce 1943 absolvoval náročný parašutistický výcvik a pak se vrátil zpět ke své rotě. V létě 1944 jej v řadách Československé samostatné obrněné brigády přesunuli na evropskou pevninu do Francie, kde pak od října 1944 do 9. května 1945 obléhali pevnost Dunkerque. Do vlasti se vrátil 30. května. Po válce pracoval dva roky u Fondu národní obnovy. V roce 1948, když komunisté vyhlásili akci Inteligence a úředníci do výroby, musel místo opustit. Pracoval pak jako řidič v chemických závodech. Od roku 1951 žil v Lovosicích.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
