MgA. Jana Jonáková

„Tehdy jsem se náhodou setkala s Vráťou Brabencem a bavili jsme se o tom. A Vráťa Brabenec mi řekl: ‚U výslechu se ptají na různé lidi, tak je dobré jim říct, že je velice neslušné mluvit o lidech, kteří tam nejsou.‘ Což já jsem při výslechu použila. Já jsem jim to normálně řekla. Na to neodpověděli vůbec nic, ale musím říct, že ke mně se nechovali vůbec špatně. Takže většina těch výslechů spočívala v tom, že jsem mluvila o malování.“

„Tak jsem u něj skončila školu a dostala jsem za oponenta, což je součástí studia, starého pana profesora Kotalíka, který nás tehdy ještě měl na dějiny umění. A vzpomínám si na takovou věc, a to se musím pochlubit. To jsem měla dvanáct obrazů připravených, a poslední obraz, který jsem malovala, byl tak trošku jiný barevně. A já jsem v tom něco objevila, tak mě velice zajímal, ten obraz. Tak jsme měli ty obrazy rozestavené, a on mně říkal: ‚Tak který obraz máte nejradši?‘ Tak jsem ukázala na ten barevný obraz. A on řekl: ‚Ne!‘ Ukázal na úplně jiný obraz, a to byla figura mého tehdejšího manžela Zbyňka, jak sedí v křesle a kouří fajfku. A teď mi složil pan profesor Kotalík úžasnou poklonu, protože řekl, že od čtyřicátých let neviděl krásnější portrét.“