Bohuslav Jirásek

„To moje vysvědčení nebylo vyznamenání, ale na strojnickou průmyslovku to stačilo naprosto v pohodě. A tak škola byla zamítnutá, a i když jsem si tu přihlášku podal, vůbec se neozvali, nic, nic. Tak tedy co? Řekli mi: ,Zedník, horník... a třetí bylo Transporta.‘“

„Tam se odklízely zbraně, tam se odevzdávaly zbraně. Takže ty zbraně, který Němci museli vyhodit, tak to bylo všechno v Bažantnici. Tam jsme chodili sbírat patrony, z patron jsme vysypávali prach, vždycky jsme ulomili tu špičku, vysypali prach a vždycky jsme to zapálili a ono to krásně hořelo. To dělalo ,ssst´, krásně to hořelo. Anebo jsme nechali patrony celý a dávali jsme je pod vlak. Pod lokomotivy, který jezdily do Prachovic, to byly pěkný rány, když na to ta mašina najela.“

„Pouť byla vždycky na náměstí. Byl nálet, to byl ten největší nálet na Pardubice. Vždycky se vypínala elektrika, všechno se vypnulo. Takže všechny ty atrakce a všechno, co bylo na elektriku, se zastavilo. Vím, že jsme s klukama byli zrovna na ruském kole. Zůstali jsme stát, tak jsme potom lezli dolů. To byla neděle čtyřiadvacátého srpna, městecká pouť, a to byl ten největší nálet. To jsme utíkali do luk z města. Většina lidí utíkala do luk.“