Berta Jelínková

„Jeli jsme v říjnu 1947. Všechny nás sebrali do Oršavy, tam jsme byli a z Oršavy nás naložili na nákladní vlak. A to jsme jeli sem, do Čech. V Košicích jsme zastavili, tam jsme dostali každý tři sta korun. Jako děti jsme šli do města a tam si nakoupili čokoládu a bonbóny. Když jsme sem přijeli, tak jsme byli v lágru v Chebu, naproti přádelně, kde byl lágr. Tam přijeli s auty a rozvezli nás tam, kdo potřebuje kam dělat. My jsme šli do Hazlova, protože maminka byla s její sestrou, ta byla s mužem a rodinou, tak jsme dělali v Hazlově v přádelně. Tam jsme byli rok a pět měsíců a pak se přestěhovali do Chebu a pracovali taky v přádelně. Dřív to byla ‚Sajlerka‘“.

„Němci přijeli až do Božovic. Z Oravice do Božovic a šli až dál. Tam už bylo ruské vojsko, tak couvali zpátky do Božovic. V Božovicích se střílelo a bojovalo tři neděle. První noc jsme byli všichni doma ve sklepě a ještě další dny. Soused mluvil s nějakým německým důstojníkem, který říkal, že kdo má kam jít, ať z Božovic odejde, že bude zle. Protože Němci byli obklíčeni, jiná cesta z Božovic do Oravic nebyla, jenom ta jedna a ruská vojska je obklíčila, takže nemohli jet zpátky.“