„Bylo to někdy v září třicet osm a pamatuju si na ten odchod tak, že ho mám pořád před očima. Táta a máti měli každý v ruce kufr a my jako kluci jsme měli malé ruksáčky na zádech. Táta nás vezl na druhý konec Zuckmantlu, na zádech pušku. Vezl nás na nádraží. To bylo všechno, co jsme si odtamtud odnesli. Ty kufry a ten ruksáček.“
„Šel jsem po dnešní Masarykově a pochodovali Němci. V bílých punčochách jásali: ‚Heil Hitler! Heil Hitler! Sieg Heil!‘ A kdo nezvedl ruku, toho ztřískali. Já když jsem to viděl, skočil jsem do baráku, protože hajlovat jsem nechtěl. To nepadalo v úvahu. Nechat se zbít od té hordy, to jsem taky nechtěl, tak jsem skočil do baráku a tam jsem se schoval.“
„Vzpomínám si na jeden moment na tom našem koupališti kousek od celňáku. Opaloval se tam kluk a měl z papíru vystřižený hákový kříž. Položil si ho na prsa a opaloval se tak, aby až ten papír oddělá, tak aby tam měl opálený bílý hákový kříž. To mě teda štvalo, ale on byl o pět roků starší než já, málem dospělý nebo dorostenec, tak jsem s tím nemohl nic dělat. Vím ale, že mě to míchlo.“
Miloslav Janda se narodil 19. května 1929 v Píšti na Hlučínsku v rodině italského legionáře a příslušníka celní stráže, který hlídal československou a německou hranici před pašeráky. Po útoku ručním granátem na dům, ve kterém financ Janda s rodinou bydlel, byl otec převelen do Zuckmantlu, dnešních Zlatých Hor, v Sudetech. Miloslav Janda tam prožil několik dětských let v přirozeném soužití Čechů s Němci, v klidném a čistém městečku pod Jeseníky. Postupně byl však svědkem rostoucího rozkolu mezi německou většinou a českou menšinou, formování jednotek Stráže obrany státu a příchodu československé armády do Sudet během mobilizace v září 1938. Na podzim patřili Jandovi k tisícům českých rodin, které musely po Mnichovu z pohraničí odejít do vnitrozemí. Válku prožili v Rajhradu na jižní Moravě. V padesátých letech dokončil Miloslav Janda studium stavební fakulty v Brně, obor vodních staveb, a pracoval v tomto oboru až do penze. Byl například hlavním projektantem Vodního díla Šance v Beskydech, vystavěného v šedesátých letech.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
