„Já jsem byla blondýnka a ti němečtí vojáci se se mnou nechávali fotit na motorce a říkali mi unsere kleine Böhmin - naše malá Češka. Mně neubližovali. V Albeři bylo pekařství, to měl také Němec. Já jsem chodila denně s košem pro čerstvé pečivo. My jsme měli hospodu, na tom sále spali němečtí vojáci a to jídlo se nosilo právě těm vojákům. Já jim jako malá nosila jídlo, starali se o ně ti moji pěstouni, museli.“
„Běleč je obestřená lesy a tam žili partyzáni. Nosila jsem jim jídlo, předstírala jsem, že jsem šla na houby, to nikdo jiný nevěděl, jen já. Vždy jsem jim vzala jídlo a podstrčila jsem jim ho. To nádobí jsem jim tam dala a vzala jsem si to druhé, prázdné. Takhle jsem je podporovala. A po válce na ně udělali hon. Tonda, to by takový syčák, chtěl se dostat na vyšší místa. Já nevím, jak to bylo přesně, jestli někoho zastřelili, je možné, že si mě někdo vyčíhal.“
„V pohraničí potom byli převážně jen Češi a ti s Němci krutě zacházeli. My jako národ tedy umíme být zlí. Stříleli je jako zajíce. Zastřelili ho, aniž by jim něco řekl nebo dělal, zastřelili ho a zakopali v lese. Po válce se takhle nenáviděli.“ Tazatelka: „Styděla jste se za ně?“ - „Styděla jsem se za Čechy, jak bych se nestyděla! Když jsem tam vyrůstala jako dítě, tak tam vedle sebe žili Češi i Němci, pracovali v jedné továrně, ta pojila Albeř s Novou Bystřicí a pak to takhle hrozně dopadalo. Naši lidé stříleli lidi jako zajíce. Já jsem svědkem těchto poválečných excesů nebyla.“ Tazatelka: „A jak jste se o tom dozvěděla?“- „Protože jsem viděla v lese zakopaného člověka, koukala mu celá ruka, byl ze sousední vesnice, z Hůrky.“
Jarmila Jägerová se narodila 21. března 1923 v Červeném Újezdě nedaleko Kladna. V dětském věku osiřela a pracovníci sociální péče ji umístili do pěstounské rodiny, která bydlela v Sudetech - v Albeři u Nové Bystřice poblíž hranic s Rakouskem. Tam navštěvovala českou jednotřídku. Po přijetí mnichovské dohody se rozhodla opustit pohraničí a vrátila se do vnitrozemí, konkrétně k sestře do Bělče. Po válce pomáhala své pěstounské rodině v Albeři s přípravou odchodu za hranice a se záchranou jejich majetku. Jarmila Jägerová zemřela 14. září 2014.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
