Josef Hynek

„Přišli jednoho dne navečer. Měl jsem zrovna službu v kotelně. – ´Hynek pojďte s námi.´ Vzali ještě jednoho vězně, šéfa z kuchyně, brigadýra. ‚Za plechama‘ byla nosítka. Na nosítkách ležel mrtvý chlap. Nejnepohodlnější vězně dali ‚za plechama‘. Bylo tam hodně mrtvých, ale nezabíjeli je bachaři. Zabíjeli je vězni – vězni zabijáci, kteří sloužili ‚za plechama‘. A jim stačil čaj. Největší platidlo od bachařů byl čaj. Budete se divit, ale čaj, protože k čaji nebo ke kafi jste se nedostal. Jako úplatek ho nosili i k nám do kotelny. Nevymlouvám se jen na ně. Vůbec ne. Nosili nám černý čaj a my jsme si z něho dělali tak zvaný magorák. Silný čaj. Aspoň na chvíli vás to oblblo. Koukám, že na nosítkách je kluk, ale zmasakrovaný ‚za plechama‘. Bylo potřeba ho přenést. Přenášeli jsme ho na ošetřovnu, ale to už byla tma. Nikdo nikde už kromě nás a bachařů nebyl. Nevím, jak to udělali, ale udělali to tak, jako že jim umřel na ošetřovně. Nebyla to pravda. Takových lidí tam zabili hodně. Nezabíjeli bachaři. Zabíjeli vybraní lidi. Byli to samí vrazi, kteří dostali dvacet a více let a které nechali sloužit ‚za plechama‘. Měli obrovské výhody, o kterých nevím. Dělali špinavou práci za bachaře. A znovu. My jsme ho odnesli na ošetřovnu a znovu. Výslech, bububu. – ‚Jestli o tom někdy promluvíte, tak se těšte, skončíte zrovna jako on.‘“

„Jsem rád, že se k tomu dostáváme. Skoro každý, kdo dělal topiče, nebo měl tzv. volný pohyb po lágru, tak byl opravdu, nedá se říct v kleštích, ale pod zvýšeným dohledem. Byli tam z řad bachařů… nikdy jsem neměl nic společného s estébákama, to znovu opakuji.“ – „Bylo tam napsané, že se Sborem nápravné výchovy, což jsou bachaři.“ – „Ano, se Sborem nápravné výchovy. Když jste dělal na preferovaných pracovištích jako kotelna, kde byla šance, že můžete utéct, tak za vámi chodili, dotírali a kolikrát jsme se i dohodli, o čem budeme mluvit. Nikdy se nestalo, že by někdo byl kvůli mně odsouzen, vězněný, až na jeden případ.“