Jan Hudousek

„Tatínek byl v té době starostou, asi kolem patnácti let byl starostou obce Koldín. Jeden z těch Němců tam za ním okamžitě, jak se dostavil do Koldína, přišel, zjistil, že tedy je starostou. Žádal, aby okamžitě zajistil přinesení všech zbraní, které mají všichni obyvatelé v obci, aby je donesli a nechali je u nás v naší místnosti, kde je uloží, odejdou a už je nedostanou. Takhle se to zabralo. Já jsem se vrátil ze školy, byl jsem trošku nabuzenej tím, že jsem viděl přijíždět cizí vojsko. No, a tady jsem viděl kupu starých pušek, skoro nesloužících a taky zase moderních, revolvery a tak dále, tak jsem žasnul, co se stalo. Tatínek mi to vysvětlil, a když jsem se vrátil ze školy druhý den, tak už tam zbraně nikde nebyly, už si to ten Němec odvezl k sobě.“

„Viděl jsem, jak jde po stráni několik sousedů, jak se schovávají a blíží se a jdou podél silnice nahoru, tak jsem se raději trochu stáhl, že se asi bude něco dít. A bylo to to, že jely dvě ruské kaťuše. Najednou jsem viděl z dálky, že ti sousedé poznali, že se jedná o Rusy, že tím bude končit světová válka. Tak na ně začali volat, dokonce ruštinou se dalo trochu rozumět češtině. Oni projeli a projeli do středu města pod kapličku, tam jsme měli zavezený rybník. Byly tam dva rybníky nad sebou, ten horní menší jsme zavezli a potom jsme tam postavili volejbalové hřiště a dělali jsme tam atletické disciplíny. Tam zavezli kaťuše a namířili je na západ, v tomhle okamžiku se seběhla celá vesnice, lidé si to všelijak řekli a vítali ruské vojáky.“