Kamil Hromádka

* 1937

  • „Najednou mě zastavila kriminálka na ulici, když jsem jel s kolem ze školy domů. ‚Odložte si to, pojedete s námi.‘ A já říkám: ‚Co se děje?‘ Tak mě odvezli na policejní stanici v Hořicích, tam se mě ptali na něco a podobně a mezi tím mi udělali domovní prohlídku v baráku, v okále, který jsem si postavil v roce sedmdesát dva, sedmdesát tři. Manželka měla toho malého kluka v náručí a pomalu se zhroutila, co se děje. ‚Kde pan manžel pracuje? Kde má pokoj?‘ A tak dále. Tak tam vlítli, vyndali všechny dokumenty, které jsem měl v regálu, zákazníky, adresy, peníze, které byly evidované, a tak dále. No a mezi nimi byla taky právě kopie toho dopisu Protest proti okupaci vojsk.“

  • „Na nově postavené letecké učiliště v Košicích se stěhovala z Prostějova celá škola a s sebou si chtěli vzít sochu pilota. Tu bohužel rozbili, spadla jim na zem. Potřebovali, aby ji někdo dal dohromady, tak se armáda obrátila na Ústředí uměleckého svazu. Ten svaz pro armádu byl na Vítkově a tam byl náčelníkem nějaký major Hejduk, akademický sochař, který absolvoval naši školu v Hořicích a byl spolužákem mého profesora Kalfuse, a na něho se obrátil, zda není někdo z našich absolventů na vojně. On mu sdělil, že to je Hromádka a slouží tam a tam. Takže přišel příkaz, abych si sbalil švestky, a odvezli mě do Košic, na letecké učiliště, kde jsem tu sochu rekonstruoval a udělal jsem půlku sochy novou. Takže já jsem tam strávil tři měsíce a vojna byla skvělá.“

  • „V noci u nás někdo bouchal na dveře hospody. Táta šel otevřít a před ním stáli důstojníci Rudé armády. Pozval je dál, domluvili se, co by pro ně mohl udělat, a oni sdělili, že by tu chtěli tábořit a odpočívat. Takže otec natočil pivo, dal jim najíst a bylo pomalu ráno, svítání, a na dvoře a na lukách už byly povozy, auta a vojáci odpočívali, polehávali po mezích a tak dále. A samozřejmě byli i na našem dvoře.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Pardubice, 17.11.2021

    (audio)
    délka: 02:29:08
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Za poctivost a lásku k řemeslu mu soud zrušil podmínku

Kamil Hromádka, 1991
Kamil Hromádka, 1991
zdroj: Archiv Kamila Hromádky

Kamil Hromádka se narodil 14. června 1937 v obci Cejle u Jihlavy do rodiny statkáře s rozsáhlým hospodářstvím jako nejmladší ze sedmi dětí. Válku rodina přežila bez újmy, ale komunisté hospodářství znárodnili. V roce 1952 nemohl jít studovat malbu, a tak nastoupil na obor reprodukční sochař v Černé Vodě. Škola se stěhovala, a tak ji dokončil v Hořicích. Po škole absolvoval vojenskou službu na Božím Daru a v Košicích a v roce 1962 se oženil s Helenou Krejčovou. Usadili se ve Skutči a narodila se jim dcera a syn. V roce 1966 si pamětník zřídil živnost. Po vpádu vojsk Varšavské smlouvy napsal protestní dopis do tehdejších celostátních novin Práce. V roce 1971 nastoupil jako učitel na Střední průmyslovou školu kamenickou v Hořicích. V roce 1973 ho zatkla policie a obvinila z nedovoleného podnikání. V roce 1975 dostal pětiletou podmínku, ale odvolal se a krajský soud ho zprostil obvinění. Spolupracoval s Josef Vajcem, Jiřím Markem, Stanislavem Hanzlíkem nebo Vladislavem Gajdou. K sochařině přivedl svého syna a v roce 1985 jel poprvé pracovat do Německa, kam se po sametové revoluci vracel. V roce 1992 založil se synem prosperující kamenickou firmu ART STONE Hromádka & syn. V roce 2021 žil, sochařil a maloval v Hořicích.