Kamil Hromádka

„Na nově postavené letecké učiliště v Košicích se stěhovala z Prostějova celá škola a s sebou si chtěli vzít sochu pilota. Tu bohužel rozbili, spadla jim na zem. Potřebovali, aby ji někdo dal dohromady, tak se armáda obrátila na Ústředí uměleckého svazu. Ten svaz pro armádu byl na Vítkově a tam byl náčelníkem nějaký major Hejduk, akademický sochař, který absolvoval naši školu v Hořicích a byl spolužákem mého profesora Kalfuse, a na něho se obrátil, zda není někdo z našich absolventů na vojně. On mu sdělil, že to je Hromádka a slouží tam a tam. Takže přišel příkaz, abych si sbalil švestky, a odvezli mě do Košic, na letecké učiliště, kde jsem tu sochu rekonstruoval a udělal jsem půlku sochy novou. Takže já jsem tam strávil tři měsíce a vojna byla skvělá.“

„V noci u nás někdo bouchal na dveře hospody. Táta šel otevřít a před ním stáli důstojníci Rudé armády. Pozval je dál, domluvili se, co by pro ně mohl udělat, a oni sdělili, že by tu chtěli tábořit a odpočívat. Takže otec natočil pivo, dal jim najíst a bylo pomalu ráno, svítání, a na dvoře a na lukách už byly povozy, auta a vojáci odpočívali, polehávali po mezích a tak dále. A samozřejmě byli i na našem dvoře.“