Olga Horníčková Nováková

„Už se domů nevrátil. Na začátku to naprosto nebylo možný. A pak když už to bylo možný, tak že by si tam zašel na konzulát do Montrealu, aby dostal to povolení. No, a tak mu tam dali takový lejstro a měl ho vyplnit. A na tom byla hlavní věc, že musí požádat o odpuštění toho československého prezidenta za to, že opustil svou vlast bez povolení. A to se Milošovi vůbec nelíbilo, tak to roztrhl a řekl: Tam nejdu. Voni by se mně měli omluvit, že mi zničili mou krásnou zem.“

„Já jsem tam mohla jít. Já jsem to vlastně měla ulehčený. Mě se moc neptali, protože jsem byla narozená ve Varšavě, tak oni si řekli Polka asi a dostala jsem to velmi rychle. Pamatuju se, jak jsem přijela do Prahy. Praha mi připadala velmi smutná. Taková šedá, smutná, nic nebylo opraveného nikde a věci byly rozbitý. Nejvíc jsem to pociťovala v metru. Když se sedělo v metru, tak lidi vůbec na sebe nemluvili. Prostě každý se jako bál. Bál něco říct nebo promluvit, co když je to nějakej vyzvědač. Takže se báli. To se potom změnilo. Když už komunisti nebyli, tak byl tam smích a povídání, no, prostě život.“