„Kromě toho přežila dědečka. Když dědeček kvůli práci přišel do Polska, tak když začala válka, Rusové ho vodtáhli na Sibiř, poněvadž byl rakouský příslušník. Tak babička zůstala sama se dvěma dcerama. Maminka, té bylo asi 16, a její sestra, té bylo o trošku víc. Když se utvořilo československé vyslanectví, tak si tam maminka našla práci jako sekretářka a seznámila se s mojím tatínkem. No, a pak se vzali a sestra se narodila v roce dvacátým prvním a já přesně rok po ní v dvacátým druhým.“
„Už se domů nevrátil. Na začátku to naprosto nebylo možný. A pak když už to bylo možný, tak že by si tam zašel na konzulát do Montrealu, aby dostal to povolení. No, a tak mu tam dali takový lejstro a měl ho vyplnit. A na tom byla hlavní věc, že musí požádat o odpuštění toho československého prezidenta za to, že opustil svou vlast bez povolení. A to se Milošovi vůbec nelíbilo, tak to roztrhl a řekl: Tam nejdu. Voni by se mně měli omluvit, že mi zničili mou krásnou zem.“
„Já jsem tam mohla jít. Já jsem to vlastně měla ulehčený. Mě se moc neptali, protože jsem byla narozená ve Varšavě, tak oni si řekli Polka asi a dostala jsem to velmi rychle. Pamatuju se, jak jsem přijela do Prahy. Praha mi připadala velmi smutná. Taková šedá, smutná, nic nebylo opraveného nikde a věci byly rozbitý. Nejvíc jsem to pociťovala v metru. Když se sedělo v metru, tak lidi vůbec na sebe nemluvili. Prostě každý se jako bál. Bál něco říct nebo promluvit, co když je to nějakej vyzvědač. Takže se báli. To se potom změnilo. Když už komunisti nebyli, tak byl tam smích a povídání, no, prostě život.“
Celé nahrávky
1
V Multikulturním centru Praha skypem do Montrealu, 27.11.2017
Olga Horníčková Nováková se narodila 29. září 1922 ve Varšavě, kde její otec pracoval na československém velvyslanectví. Dětství strávila v Polsku. Po Mnichovu musela rodina složitě emigrovat, nejprve do Francie, potom do Anglie. Olga v Oxfordu vystudovala francouzštinu, její sestra Vlasta angličtinu. Po válce žila rodina krátce v Praze, potom se Novákovi pracovně dostali do Belgie a po únoru 1948 emigrovali do Kanady. Česká část rodiny byla komunistickým režimem krutě pronásledována. Olga směla poprvé přijet do Prahy navštívit rodinu po 30 letech, v roce 1977.
Útěk z Francie do Anglie přes Gibraltar na lodi Neuralia (červen–červenec 1940). Zleva vpravo: Karel Mrázek, Vlastenka Horníčková, Olga Procházková, Táňa Černá, František Fajtl. Zleva vzadu: Božena Černá, Jan Fürbach, Olička Horníčková.
Útěk z Francie do Anglie přes Gibraltar na lodi Neuralia (červen–červenec 1940). Zleva vpravo: Karel Mrázek, Vlastenka Horníčková, Olga Procházková, Táňa Černá, František Fajtl. Zleva vzadu: Božena Černá, Jan Fürbach, Olička Horníčková.
Náčelník štábu 1. čs. stíhacího leteckého pluku Stanislav Rejthar zůstal dobrovolně jako partyzán na Slovensku po potlačení povstání (1944). Uprostřed ve světlé bundě.
Náčelník štábu 1. čs. stíhacího leteckého pluku Stanislav Rejthar zůstal dobrovolně jako partyzán na Slovensku po potlačení povstání (1944). Uprostřed ve světlé bundě.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
