„Mně to nikdo neomet v pivovaře, vůbec nikdo. Ale víte, co? To vám řeknu zajímavou věc, přišel rok 1989, revoluce. A to byla taková doba, že lidi dávali… já jsem dělal sládka tenkrát a zároveň vedoucího provozovny. Lidi schvalovali, kdo bude šéfovat. V kotelně jsem viděl jednoho člověka z Drůbežářských závodů, nebudu ho jmenovat, a ten šuškal do lidí, ať klidně o mně nechají hlasovat, jestli budu, nebo nebudu dělat šéfa, jestli můžu dál dělat sládka. Přišla za mnou předsedkyně odborů paní Hejduková. Říkala: 'My bychom chtěli, pane Horáku, abyste udělal schůzi.' Udělal jsem schůzi. 'My bychom vám chtěli něco říct.' A tam se dalo zkrátka hlasovat, jestli budu dělat šéfa. Taková byla porevoluční doba, nevím přesně, který měsíc to bylo. No, ale tam vhazovali, kdo je pro a kdo proti, hlasovalo se o mně. Přežil jsem to, zkrátka tu dobu.“
„Vím, že režim nestál za nic. Měli jsme pekařství, sebrali nám to všechno. Propadl jsem ale jenom pivu, staral jsem se jenom o pivovar. Na politiku jsem nadával - na komunismus v hospodě všelijak. Nakonec jsem vstoupil do strany. Říkali: 'Když chceš dělat, Františku, podsládka, musíš vstoupit do strany. Říkal jsem: 'Nevstoupím.' Nakonec jsem vstoupil. U nás doma, vzpomínám si, ještě táta žil, se poslouchala Svobodná Evropa, Hlas Ameriky. Scházeli se u nás živnostníci, řezník a takhle, nadávali na režim a v tomhle jsem vyrůstal. A vstoupil jsem do strany. To už táta nebyl, ten by mně býval dal. To byla doba všelijaká, já jsem nikomu neublížil, straník byl taky Jarda Richter a nikomu neubližoval. Pochopitelně jsem tam nemusel. Ale kdybych tam nevstoupil, nedělal bych podsládka, tak jsem to udělal. Někdo by mohl říct, že jsem byl vyčůraný.“
„My jsme měli pivo dobré, ale pak jsme to zkrátka zkazili, protože se rozbil kompresor na chlazení. Teplo osm stupňů ve sklepech jsme měli, zkazily se kvasnice, začalo pivo smrdět, to byly problémy let šedesátých, sedmdesátých a dál. Pivovarství ve Svijanech se dělalo na koleně, chyběli lidi na práci. Byly tam kolem Svijan průmyslové firmy, sklářské strojírny v Turnově a vedle v Loukově a v MH Liaz. Tam dobře firmy platily a u nás se platilo v potravinářství málo. Jednu dobu jsem měl zaměstnaných kolem padesáti lidí, ale z nich bylo kolem osmi doslova ožralů. Do práce nepřišli, nebo přišli pozdě, nebo se napili a zkazili vám práci, zkazili výrobek. Zažil jsem tam všelijaké poruchy, to byly časy, vzbudili mě ve dvě v noci. Elektrikář byl vedle na vesnici, motory byly bez ochrany, pálila se čerpadla, motor. Vzbudili mě ve dvě v noci nebo o půlnoci a jel jsem pro elektrikáře.“
„V roce 1985 jsme měli závod Vratislavice, podnik Louny. Přišel k nám do pivovaru v roce 1985 výrobní náměstek Svoboda a říkal: 'Františku, Zeman...' - to byl ředitel Loun - 'Zeman vás do konce roku zavře.' I tenkrát, za minulého režimu, se zavíraly pivovary - Louny zavřeli, Cvikov, Roudnici, Šluknov, Bílinu, a na řadu jsme měli přijít my. Ale jelikož mě to pivovarství vzalo, měl jsem strašně rád tu práci a měl jsem plno známých ředitelů - hlavně to byl inženýr Richter, předseda JZD Jenišovice, a další lidi, pan Balcar a náměstek z ministerstva potravinářství, obklopil jsem se zkrátka těmihle lidmi. Tehdy existovala Česká a Státní plánovací komise a my se tam dostali, na státní komisi s těmi vlivnými lidmi. Pak jsme se přes Jardu Richtra, předsedu JZD Jenišovice, bezvadný člověk, tak jsme se dostali až na ministra zemědělství a výživy Tomana, syn Richter s ním chodil na vysokou školu, s panem Tomanem. A dostali jsme se k němu, to byl takový vrchol. A pomohli nám pivovar zachránit.“
František Horák se narodil 22. srpna 1941 v Turnově. Otec měl pekárnu s jedním zaměstnancem, v padesátých letech ho o ni připravil komunistický režim. V roce 1955 šel František Horák do učení na sladovníka. V roce 1957 nastoupil do svijanského pivovaru jako dělník. Okupaci Československa v roce 1968 zažil jako sklepmistr. Invaze Sovětského svazu a dalších armád Varšavské smlouvy ho velmi zklamala, poněvadž podporoval Alexandra Dubčeka a další pokrokové funkcionáře KSČ. Sám později vstoupil do KSČ, jinak by z něj neudělali podsládka. V roce 1985 hrozilo svijanskému pivovaru zrušení, František Horák ho již jako sládek zachránil díky vlivným známým. Po sametové revoluci zaměstnanci hlasovali, jestli má zůstat i nadále sládkem a rozhodli, že může ve své funkci pokračovat. V roce 1998 se podílel na odkoupení pivovaru od zahraniční skupiny Bass. Kdyby se tak nestalo, pivovar by skončil. Stal se ředitelem a menšinovým vlastníkem. V pivovaru zůstal do roku 2009. František Horák zemřel 29. května 2022.
Nahrání pamětníka bylo podpořeno Libereckým krajem.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
