Pořád vidíte, že máte kolem sebe lidi, kteří vás mají rádi. To je jediné štěstí
Stáhnout obrázek
Jana Honsová, roz. Švecová, se narodila 22. 7. 1918 ve Volyni v jižních Čechách. Tatínek - legionář z první světové války - se přihlásil ke službě u železničních drah na Slovensku, a tak celá rodina putovala na východní část nově utvořeného státu. Jana Švecová navštěvovala první rok obecné školy ve Vyšné Radvani a zde také jako maličké dítě prožila boje s Maďarskou republikou rad. Poté rodina odešla do Českých Budějovic, malá Jana nastoupila na obecnou školu a později přešla na učitelský ústav. Ještě před válkou začala vyučovat, ale jelikož odmítla učit české děti učit němčinu, byla s manželem nuceně nasazena v továrně Leichtbau. Dne 8. 3. 1944 byla i s manželem a dalšími pracovníky zatčena a odvezena do vězení v Českých Budějovicích. To již byla tři měsíce těhotná. V květnu 1944 byla odvezena na Pankrác a dne 27. 8. 1944 porodila v pankrácké věznici. Na Pankráci pracovala jako gonkařka a v této funkci pokračovala i po porodu a po přemístění do Řep. V únoru 1945 byla převezena zpět do Prahy a vyslechla si u soudu rozsudek - za poslouchání zahraničního rozhlasu a za nepřátelství k Říši (odmítnutí učit české děti německy) byla odsouzena na jeden rok. Do vězení ji dostal bývalý student ze 17. 11. 1939 Jaroslav P., který byl vězněn v KT Sachsenhausen a zřejmě po nátlaku podlehl a rozhodl se spolupracovat s gestapem jako konfident. Jelikož Jana Honsová strávila ve vězení již celý rok, byla po soudu 10./11. 2. 1945 propuštěna. Hůře dopadl její manžel a tchán, kteří byli také vězněni. Dostali tři roky káznice a měli odjet do Aichachu, ovšem pro spojenecké bombardování Německa byli odvezeni do Terezína. Manžel i tchán se dočkali konce války, ovšem tchán dostal tyfus, léčil se a zanedlouho po propuštění zemřel. Jana Honsová po válce pracovala jako učitelka v Sedlci a v matiční škole v Českých Budějovicích. V roce 2010 žila Jana Honsová v Českých Budějovicích.
