„Já jsem hrozně dlouho nevěděla, proč byl strýc zavřený. Doma se o tom moc nemluvilo. V roce 1951 byl Vlak svobody a v roce 1953 byl soud v Plzni. Máma vzpomínala, že tam svezli nějaké dělníky, kteří tam různě pokřikovali, že jsou zrádci. Ve stejném roce umřela moje babička, tedy jejich maminka, a oni mu to neřekli, aby ho ochránili. Když na ten soud jela moje maminka s druhým bratrem, tak se směli všichni setkat, a on údajně poznal, že maminka umřela. Zavřeli ho. Byl několik let v Leopoldově a v roce 1960 ho pustili na amnestii. Já ale vůbec nevěděla, proč byl zavřený, jen že to má spojitost s Vlakem svobody. Bylo mi záhadou, že dostal třetí největší trest 25 let za velezradu.“
„Spousta jeho kamarádů emigrovalo a kolegů z jeho práce. Náš otec vzpomínal, když došlo k převratu, tak ho dokonce jednou chytili a odvezli k Ďáblickému hřbitovu, kde mu s pistolí vyhrožovali, že musí udávat. Další důvod, proč ho chytili, byl ten, že byl sociální demokrat, a když Sociální demokracii sloučili s KSČ, tak mnoho z nich odmítlo – a táta byl mezi nimi. Vzpomínám, jak táta vyprávěl, že mu házeli přihlášku do schránky.“
„Přímo tu situaci si nepamatuji. Vím, že byla zima. Přišel tenkrát s kloboukem a byl takový celý šedivý. Celý si to vybavuji jako šedivou situaci, ale přesně ten den, to si nepamatuji. Muselo to být někdy na přelomu jara a léta, protože měl na sobě teplé oblečení. Pustili ho totiž až 25. prosince – a on se vrátil v sandálech a tričku.“
Marie Homolová se narodila 24. září 1946 v Praze. Její otec Josef Trávníček pracoval již před válkou na vysoké úřednické pozici v ústředním hospodářském družstvu Kooperativa, kde zůstal i po válce. Kvůli svým kontaktům na vlivné agrárníky, kteří emigrovali, byl pod dohledem a tlakem Státní bezpečnosti. V roce 1955 ve vykonstruovaném procesu odsouzen na rok do pracovního tábora Bytíz. Strýc Marie Homolové Josef Radvanovský pracoval jako generální ředitel Československých drah a podílel se na útěku emigrantů tzv. Vlakem svobody. V roce 1953 byl odsouzen na 25 let za velezradu. Marie maturovala v roce 1964 a nastoupila ke studiu žurnalistiky. Okupace v roce 1968 ji zastihla v Holandsku. S přítelem a budoucím manželem Olegem Homolou se vrátili do Prahy. Po absolutoriu v roce 1972 pracovala jako novinářka pro časopis Družstevník, od 80. let byla redaktorkou časopisu Vlasta. Po sametové revoluci působila v Lidových novinách a Mladé frontě Dnes. Její synové Matěj a Jan založili populární kapelu Wohnout.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
