Jindřich Holas

„Dřív byli lidi spíš do houfů. Dneska si každej veme mobil a sedne si a už to frčí. A když já si sednu ve vlaku s tabletem a začnu si tam hledat latinský slovíčka, tak se každej diví, že takovej penzista prďola si hraje s technikou. Myslej si, že každej, kdo je starej, tak je blbej. Ono to ale nemusí bejt pravda.“

„A potom jedna teta, to byla ta Topinková s tim Topinkou… tak ty lidi udali, že tam skrývají parašutistu… za Němců… no, tak normálně je sebrali. V té době měli holku – moji sestřenici. Bylo jí asi tak 12 let, byli jsme tak stejně staří. Ji tady nechali a je odvezli a usekli jim hlavy – byli sťatý gilotinou.“

„Já jsem byl u armádního uměleckého souboru – tam jsem byl jenom půjčovanej. Já nebyl jejich kmenovým členem, já tam byl návštěva. A teďkonc ten K. K. Chvalovský povídá, že jako půjdu dělat čestnou stráž, že budu stát u hrobu. Já povídám: ‚Nebudu stát u žádnýho hrobu.‘ Jednalo se o sovětskýho vojáka. ‚Nebudu!‘ povídám. ‚Já jsem tady půjčenej, já nejsem váš, vemte si nějakýho svýho kluka.‘ A tím jsem měl průser na celej život.“