„Rusové – vojáci přišli k nám do baráku a byli tam u nás v domě nájemníci... nájemnice německý, takže ti se na ně vrhli. Znásilňovali je, to je pravda. No a zase potom odešli a táhli na tu Prahu. A maminka mě zavírala, protože se bála, aby mě neznásilnili. Pořád jim říkala, že jsem její dcera a že mám tady dítě, tak mě nechali bejt. Ale na ty Němky, na ty Němky, který bydlely v tom domě, si dovolili.“
„Když byl nálet na Most, tak jsme chodili do krytu. Chodili jsme – dneska je to šachta Ležáky, tak jsme tam chodili do krytu, anebo jsme chodili pod Děkanskej kostel, kterej byl na druhým náměstí nahoře. Takže jsme měli tyhlety. Jakmile zahoukali, tak už jsme vzali kočárek – já už jsem měla dceru v kočárku – tak maminka s tatínkem vždycky první, jak zahoukali, tak utíkali do toho krytu. A já jsem se musela postarat o to, abych doma všechno zamkla, vzala papíry, cennosti, naše křestní listy a tak dále – jsem brala potom a utíkala jsem za nima. A stalo se, že padaly ty – oni posílali takový stromečky osvětlovací a nastala panika v podchodu, kterej vedl na ty Ležáky nynější. Tam jsem byla ušlapaná. Jeden člověk tam začal po sobě padat, zakopnul o dalšího a přelízali lidi jeden přes druhého. Tak já jsem byla taky ušlapaná. Zachránilo mě to, že někdo, kterej ležel nade mnou a tlačil mi hlavu dolů, zemřel a povolil tu ruku a já jsem se z toho dostala.“
„Tatínka patnáctýho března, když přišli Němci, tak ho zmlátili. Byli to henleinovci od Drážďan. Ti ho zmlátili a hnali ho ke Špičáku – tam zůstal ležet, zmlácenej a nemohl se ani hýbat. Šel nějakej pán, ajznboňák, železničář a tam ho zvednul a odvedl ho do Loun do nemocnice. V Lounech v nemocnici byl asi půl roku, protože byl hodně zmlácenej. Do Mostu ho Němci nepustili, do Mostu se nesměl vůbec vrátit, a tak žil u babičky mojí v Praze v Jaromírový ulici v Nuslích. Tam žil dva roky, než maminka vyběhala, aby se mohl vrátit zpátky. Gestapo to nechtělo dovolit, protože byli na ty podnikatele... protože by měl truhlářství.“
Eva Hochhäuserová, rozená Fialová, se narodila 6. října 1928 v Praze, od dětství ale žila v severočeském Mostu. Její tatínek Václav Fiala, zakladatel mosteckého Sokola, vedl před válkou ve většinově německém Mostu prosperující truhlářství. Po odstoupení československého pohraničí nacistickému Německu v říjnu 1938 se rodina Fialů ocitla v Hitlerově třetí říši. Větší zlom pro ně znamenal 15. březen 1939, kdy si rozkurážnění „henleinovci“ přišli pro Evina tatínka a těžce ho zbili. Václav Fiala se léčil v nemocnici v protektorátních Lounech, další dva roky mu gestapo bránilo v návratu do sudetského Mostu. V posledních dvou letech války zažívala Eva dramatické okamžiky během spojeneckého bombardování velké chemičky vybudované za války v nedalekém Záluží. V sedmdesátých a osmdesátých letech zažila likvidaci starého Mostu, jehož celé historické centrum muselo ustoupit těžbě uhlí.
Pohřeb tatínka Václava Fialy v lednu 1948, za vozem v první řadě zleva manžel Josef Hochhäuser, Eva Hochhäuserová, maminka Marie Fialová, bratr Václav Fiala
Pohřeb tatínka Václava Fialy v lednu 1948, za vozem v první řadě zleva manžel Josef Hochhäuser, Eva Hochhäuserová, maminka Marie Fialová, bratr Václav Fiala
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
