Nora Hermanová

* 1934

  • „Byla to dlouhá cesta, než jsem se k tomu (odpuštění) dopracovala, protože vím, že v době, kdy jsme měli tu chalupu, (syn) Dan byl kněz, že mu z té strany velmi pomáhali, z té německé strany. Prostě jsem viděla, že každý Němec není nacista, že jsou mezi nima i lidi, kteří jsou velmi vstřícní a s velkým pochopením, a milosrdný. Nevím, jak bych to všechno nazvala. Byl to pro mě ale jednou velký šok, když jsme jednou přijeli ke starostovi bavorské vesničky, kteří Danovi velmi materiálně, hmotně pomáhali. Šla jsem si tam někam zatelefonovat a viděla jsem pod sklem fotku toho pana starosty v uniformě, který byl, jak říkám, velmi vstřícný, hodný – i ta jeho manželka – a měl na sobě tu uniformu. Nevíte, co to se mnou udělalo, když jsem to viděla, zase jsem si to uvědomila. Musel člověk dojít k názoru, že nemohl v té době dělat nic jiného, že naopak ta jeho činnost další, a nejen jeho, to bylo víc lidí, opravdu dobrých, že jsem se snažila to rovnítko mezi tím nedělat a došla jsem k názoru, že prostě člověk v nějaké nenávisti žít nemůže.“

  • „Maminka nebyla Židovka, maminka byla taky zavřená na udání. Měla kamarádku, paní Malířovou, to byla Židovka a byla to učitelka jazyků – francouzštiny, němčiny, angličtiny. Taky jsme k ní se sestrou chodily. Ta byla zavřená jako Židovka a dali jí na celu konfidentku paní Chalupeckou, ta z ní vyzvídala, co mohla, a mimo jiné, kam si uschovala věci. Ona právě řekla, že si je schovala u Metzlů, což jsme byli my, a u paní Šustrové. To byla posluhovačka, o které jsem se ještě nezmínila, která k nám chodila prát a mýt schody. U té paní Malířové taky posluhovala v takové míře. A jmenovala i tu paní Šustrovou, tam že má také věci schované. Na základě výpovědi té Chalupecké byla zavřená i moje maminka i paní Šustrová. My jsme byly obě doma. Důvod zatčení je paradoxní, maminku zavřeli za přechovávání židovského majetku, což je nevysvětlitelné, bylo všechno židovské, co jsme měli doma. Byly jsme u toho obě se sestrou. To byl takový zbytek domácí atmosféry, že tam maminka byla. Tři dny před Štědrým dnem roku ´44, kdy někdo zazvonil, sestra šla otevřít, za dveřmi byli dva gestapáci – Steinhauser a Kastner, který maminku zatkli. Nepamatuju si důvod, prostě ‚Půjdete s námi‘ a hotovo. Nás vyhodili z bytu, zapečetili a maminku odvedli. Bylo to před Štědrým dnem a mamince řekli, aby si stejně našla skobu, dali ji na samotku, protože až jí řeknou, co udělali s náma, že se stejně pověsí.“

  • „Bylo to na udání koncipienta, který byl v kanceláři u švagra i tatínka. Jmenoval se Postl a byl to člověk, který – k nám už dohromady nikdo nechodil, protože se báli návštěvy. Ale on k nám chodil velmi často, pořád od tatínka něco chtěl a potřeboval rady a my jsme netušili, že to je konfident gestapa. Tatínka nakonec udal, že chodí do kanceláře a nemá, když si svleče kabát, tak nemá na saku hvězdu, a když chodí po ulici, tak že na tom místě, kde je hvězda, že nosí aktovku. A že to byl on, ten udavač, to jsme se dozvěděli z toho, že tatínek byl v Budějovicích v takzvaném Justičáku, nahoře třetí okno v druhém patře. Jednou jsme šli kolem, tatínek se objevil v okně, pak jsme se tam snažili chodit každý den a doufali, že ho uvidíme. A on nám jednou vystříhal, nebo nevím dodneška, jestli lepil pytlíky nebo co, na to okno, tam byly písmenka, který dávaly smysl – a bylo tam ‚Pst, Postl a Edlman‘ – a z toho jsme usoudili, že to byli ti udavači.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    České Budějovice, 18.09.2019

    (audio)
    délka: 01:43:13
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Jihočeský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

V nenávisti člověk žít nemůže

Nora Hermanová, roz. Metzlová, České Budějovice, 1937
Nora Hermanová, roz. Metzlová, České Budějovice, 1937
zdroj: archiv Nory Hermanové

Nora Hermanová, rozená Metzlová, se narodila 6. října 1934 v Praze, vyrůstala v Českých Budějovicích. Otec Viktor Metzl, advokát, pocházel z židovské rodiny, maminka Marie Metzlová z křesťanské. Bratranec a sestřenice Nory Hermanové byli Jiří a Hana Bradyovi, jejichž příběh byl zveřejněn v roce 2002 v knize ‚Hanin kufřík‘. Hana Bradyová zemřela v Osvětimi. Oba rodiče Nory Hermanové zatklo v roce 1944 gestapo na základě udání. Otec zemřel 7. dubna 1945 v Mauthausenu, matka přežila v Terezíně až do konce války. Po válce Nora vystudovala gymnázium, ale studium vysoké školy jí nebylo umožněno kvůli tzv. ‚buržoaznímu původu‘. Pracovala v českobudějovickém rozhlase, kde se seznámila s manželem Zdeňkem. Měli spolu dva syny – Viktora a Daniela. Syn Daniel vystudoval kněžský seminář v Litoměřicích a byl často v hledáčku StB kvůli svému postoji ke komunistickému režimu. Pozornosti StB neunikla v osmdesátých letech ani Nora Hermanová. V roce 2019 žila v Českých Budějovicích.