Nora Hermanová

„Maminka nebyla Židovka, maminka byla taky zavřená na udání. Měla kamarádku, paní Malířovou, to byla Židovka a byla to učitelka jazyků – francouzštiny, němčiny, angličtiny. Taky jsme k ní se sestrou chodily. Ta byla zavřená jako Židovka a dali jí na celu konfidentku paní Chalupeckou, ta z ní vyzvídala, co mohla, a mimo jiné, kam si uschovala věci. Ona právě řekla, že si je schovala u Metzlů, což jsme byli my, a u paní Šustrové. To byla posluhovačka, o které jsem se ještě nezmínila, která k nám chodila prát a mýt schody. U té paní Malířové taky posluhovala v takové míře. A jmenovala i tu paní Šustrovou, tam že má také věci schované. Na základě výpovědi té Chalupecké byla zavřená i moje maminka i paní Šustrová. My jsme byly obě doma. Důvod zatčení je paradoxní, maminku zavřeli za přechovávání židovského majetku, což je nevysvětlitelné, bylo všechno židovské, co jsme měli doma. Byly jsme u toho obě se sestrou. To byl takový zbytek domácí atmosféry, že tam maminka byla. Tři dny před Štědrým dnem roku ´44, kdy někdo zazvonil, sestra šla otevřít, za dveřmi byli dva gestapáci – Steinhauser a Kastner, který maminku zatkli. Nepamatuju si důvod, prostě ‚Půjdete s námi‘ a hotovo. Nás vyhodili z bytu, zapečetili a maminku odvedli. Bylo to před Štědrým dnem a mamince řekli, aby si stejně našla skobu, dali ji na samotku, protože až jí řeknou, co udělali s náma, že se stejně pověsí.“

„Bylo to na udání koncipienta, který byl v kanceláři u švagra i tatínka. Jmenoval se Postl a byl to člověk, který – k nám už dohromady nikdo nechodil, protože se báli návštěvy. Ale on k nám chodil velmi často, pořád od tatínka něco chtěl a potřeboval rady a my jsme netušili, že to je konfident gestapa. Tatínka nakonec udal, že chodí do kanceláře a nemá, když si svleče kabát, tak nemá na saku hvězdu, a když chodí po ulici, tak že na tom místě, kde je hvězda, že nosí aktovku. A že to byl on, ten udavač, to jsme se dozvěděli z toho, že tatínek byl v Budějovicích v takzvaném Justičáku, nahoře třetí okno v druhém patře. Jednou jsme šli kolem, tatínek se objevil v okně, pak jsme se tam snažili chodit každý den a doufali, že ho uvidíme. A on nám jednou vystříhal, nebo nevím dodneška, jestli lepil pytlíky nebo co, na to okno, tam byly písmenka, který dávaly smysl – a bylo tam ‚Pst, Postl a Edlman‘ – a z toho jsme usoudili, že to byli ti udavači.“