Zdenek Havránek

* 1954

  • „Byl jsem v Liščím Žlebě. To je, jak je Vlaské směrem k Velké Moravě, ale hned naproti, jak je takovej viadukt pod kolejema, a tam byla rychta. A já jsem tam chodil chytat kuny. Já jsem furt něco vyzvídal, zjišťoval po válce. Teď má každý minohledačku, ale já jsem to hledal podle určitých indícií, třeba kaplička… Tam byla stará stodola a pod stodolou byla mlata, jak zajížděly vozy. Byly tam nacpané vozy a pluhy. Já jsem tam zalezl a říkal jsem si, že by tam mohlo být něco zakopaného. Vytáhl jsem jeden vůz ven a vzadu jsem ťukal tyčí a znělo to dutě. Tak jsem na kole zajel domů a kopal jsem a kopal a už jsem to nedokopal, ale vím, že tam něco bylo. Přijel jsem tam asi za čtrnáct dní a zůstala tam jenom bedna dvakrát dva metry, metr vysoká werwolfácká bedna a samý wehrmacht razítka, hákový kříž a orlice.“

  • „Já jsem měl problémy se zbraněmi. S kamarádama na Velvízu ve Václavkovým statku jsme našli bedny a to bylo werwolfu. Byla tam celá bedna zbraní… Granáty, dráty na škrcení… Já jsem si vzal lehký kulomet, pušku mauser, nějaký šavle, náboje a tady za barákem jsme měli starej pařák na vaření brambor. Postavil jsem ho až tamhle k lesu, kulomet jsem postavil, natáhl jsem pás, lehl a střílel do něj. On pochodoval a já měl radost, že jsem se trefil. Jenomže po silnici jel nějakej Šafr, policajt, slyšel rány a přijel sem a já jsem ještě střílel. Ptal se mě, co to mám. A já jsem hned schoval kulomet, jenže byl žhavý a já jsem si spálil ruku. Šel za tátou, znali se. Říkal: ‚Ty Vašku, co ten tvůj kluk blázní.‘ A on: ‚Co by bláznil?‘ On říká: ‚Proč furt střílí?‘ ‚Z čeho by střílel, vždyť nemá z čeho.‘ Měl jsem schovaný pistole pod polštářem. Ten Šafr přišel a říká: ‚Já jsem viděl ten kulomet, ať ti ukáže ruku. Musí jí mít spálenou.‘ No měl jsem, to je jasné. Tak jsem kulomet, pušky a šavle vzal a dovezl jsem jim to na četnickou stanici. Ale pistole jsem si nechal a dvě sklenky nábojů. Na druhý den jsem někde šel, matka mi spravovala postel a našla to tam. Vzala to a hodila do řeky Moravy.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Hanušovice, 30.08.2023

    (audio)
    délka: 02:02:55
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
  • 2

    Hanušovice, 13.09.2023

    (audio)
    délka: 23:17
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Ukryté zbraně werwolfu

Zdenek Havránek
Zdenek Havránek
zdroj: archiv pamětníka

Zdenek Havránek se narodil 8. června 1954 do národnostně smíšeného manželství. Matka Terezie Rauerová byla německé národnosti, otec Václav Havránek Čech. Za druhé světové války otce v rámci organizace Todt povolali na stavbu dálnic v okolí Stuttgartu. Během spojeneckých bombardování města se mu podařilo uprchnout a dostat se až do Hanušovic (německy Hannsdorf), kde si jako vyučený řezník skvěle ovládající němčinu našel hned práci. Ještě za války se tam provdal za Terezii Rauerovou, matku pamětníka. V letech 1944 až 1954 se jim narodilo pět dětí, z nichž byl Zdenek Havránek tím nejmladším. Vyučil se zedníkem. Během praxe utrpěl vážný úraz oka, což ho vyřadilo z vojenské evidence a nemusel projít základní vojenskou službou. Pracoval pak jako šamotář v elektrárně v Komořanech a jako zedník na různých místech republiky. Mimo jiné působil na Mostecku při bourání Prunéřova nebo starého Mostu, jež musely ustoupit těžbě hnědého uhlí. Po smrti rodičů se vrátil do Hanušovic, kde pak až do odchodu do penze pracoval u státních lesů. Nejprve jako dělník a posléze zedník na středisku služeb. Celý život se pohyboval v lesích. Dostal se tak do mnoha zapadlých a neznámých míst na Hanušovicku. V odlehlých osadách procházel neobydlená stavení, v nichž mimo jiné nalezl ukryté bedny werwolfu. V době natáčení v roce 2023 stále bydlel se svou manželkou Dášou ve svém domě u lesa na konci Hanušovic.