Antonín Havlík

„Když asi v půl jedné volala Praha o pomoc, tak jsme s bratrancem, byl o rok starší, šli k nádraží. Tam jsme potkali skupinu lidí, kteří o sobě prohlašovali, že jsou Revoluční národní výbor. Šli na národní výbor (radnici v Dobřichovicích), takže nás vzali jako spojky. Takže jsme ty květnové dny prožili na národním výboru jako spojky, když potřebovali něco doručit nebo vyřídit. Přes Dobřichovice projížděla část armády SS, která jela původně na Prahu, ale když tam dorazili vlasovci, tak došlo k nějakému jednání s představiteli Prahy a v Lahovicích se začali vracet a část jela přes Dobřichovice na západ.“

„To byly postupné kroky. Tatínek měl samozřejmě licenci, živnost na mlýn, a nejdřív vám zakázali dělat obchodní mletí. Potom vám zakázali mletí na vlastní účet, dělal jste to jen pro podnik, ten vám dodal obilí. Obchodníkům jste to dal namleté a oni vám to prodávali. Oni vám pak zaplatili jen mzdu. Nájemné, jak jsem říkal, bylo jen ve výši pojistky. Tak to nebylo z čeho platit. Tak postupně se přitahovalo. Nejdřív takhle, pak se stal otec jen zaměstnancem. Pak přišlo to znárodnění, 1. 1. 1953. To mělo tu výhodu, že nám to potom vrátili. Kdyby to bylo znárodněné v roce 1945 z titulu energetického zákona, tak bychom si to museli koupit nazpátek. Vracelo se jen to, co bylo znárodněné po roce 1948.“