Václav Habart

* 1940

  • "Jednou, to bylo výročí říjnové revoluce, tak nám přišel takový papír, co máme přečíst při bohoslužbách v neděli. Já si to přečetl, a to byla hrůza! Oslava říjnové revoluce a tak, tak jsem si říkal: 'Jak já to udělám? Tohle přeci nemůžu číst při mši.' Tak jsem to udělal tak... A to potom přišlo hlášení, že jsem nečetl –pastýřský list tomu říkali. Tak jsem to udělal tak, že – v Boršově začínala nedělní mše ve tři čtvrtě na osm. Když padlo tři čtvrtě, tak jsem vylezl v černé klerice a monotónně jsem přečetl ten jejich list. A když jsem odcházel, tak jsem zazvonil teprve jako na začátek mše a šel jsem se obléct. Varhanice mezitím přehrála dvě sloky a začala normální mše. A ten, kdo mě sledoval, přišel na tu mši pozdě, nepřišel na těch tři čtvrtě, ale pozdě a s hrůzou zjistil, že jsem pastýřský list o říjnové revoluci nečetl. Tak to okamžitě v pondělí hlásil Kavalemu. Ten mi volal, jak to bylo, tak jsem mu to řekl, on se docela srdečně zasmál, že to bylo chytré. Pak někam asi volal a pak to ztichlo."

  • "A to jsem stejně musel do internátu a bydlet tam. Domů nám dovolili jednou za čtrnáct dní, a to bylo kvůli propagandě. Protože nás cepovali v tom ateismu, tak třeba... V neděli ráno jsme chrápali třeba do devíti, pak přišel vychovatel a to býval takový jeho úvod dne: 'Tak, hoši, vstávejte! Ti blbí chodí do kostela, ale my půjdeme na hřiště, protože potřebujeme svaly. Pánbíček nám nic nedá zadarmo, tak potřebujeme svaly a musíme trénovat.' Tak se šlo dopoledne po menší snídani na hřiště, tam to nebylo nějak moc organizované, tam jsme hrávali většinou fotbal."

  • "Kontingenty se tomu říkalo, tak to bylo už... Vždycky se došlo na národní výbor a tam každý dostal papír, co má odvést – kolik mléka, zrní, pšenice a tak dál. My jsme vždycky měli jen takový pytlík, tomu říkávali culíkáři... těch tam bylo nejvíc, těch malozemědělců."

  • Celé nahrávky
  • 1

    České Budějovice, 28.03.2023

    (audio)
    délka: 02:18:45
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Jihočeský kraj
  • 2

    České Budějovice, 15.05.2023

    (audio)
    délka: 01:29:55
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Jihočeský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Člověk by neměl být provizoriem a sloužit mamonu

Václav Habart na kněžském semináři, Litoměřice, 1975
Václav Habart na kněžském semináři, Litoměřice, 1975
zdroj: Archiv pamětníka

Václav Habart se narodil 18. června 1940 v Krašovicích. V dětství jej ovlivnila silně věřící maminka Josefa, cestu ke kněžství však hledal přes mladické období ateismu, podporované tehdejším režimem. Vyučil se v Sezimově Ústí v učilišti pracovních záloh při Kovosvitu, kde pak také nastoupil do zaměstnání. V letech 1960 až 1961 byl na vojně v Českém Krumlově, zde vnitřně konvertoval a po vojně se stal kaplanem v Českých Budějovicích. Při práci si ještě dodělal dálkově průmyslovku, ale v roce 1971 vstoupil do kněžského semináře. V roce 1976 byl vysvěcen na kněze a přestěhoval se do Boršova, kde začal jako kněz působit. V letech 1993 až 2012 působil jako administrátor v Jindřichově Hradci, následně odešel do důchodu. V roce 2023 žil v Českých Budějovicích.