"Jednou, to bylo výročí říjnové revoluce, tak nám přišel takový papír, co máme přečíst při bohoslužbách v neděli. Já si to přečetl, a to byla hrůza! Oslava říjnové revoluce a tak, tak jsem si říkal: 'Jak já to udělám? Tohle přeci nemůžu číst při mši.' Tak jsem to udělal tak... A to potom přišlo hlášení, že jsem nečetl –pastýřský list tomu říkali. Tak jsem to udělal tak, že – v Boršově začínala nedělní mše ve tři čtvrtě na osm. Když padlo tři čtvrtě, tak jsem vylezl v černé klerice a monotónně jsem přečetl ten jejich list. A když jsem odcházel, tak jsem zazvonil teprve jako na začátek mše a šel jsem se obléct. Varhanice mezitím přehrála dvě sloky a začala normální mše. A ten, kdo mě sledoval, přišel na tu mši pozdě, nepřišel na těch tři čtvrtě, ale pozdě a s hrůzou zjistil, že jsem pastýřský list o říjnové revoluci nečetl. Tak to okamžitě v pondělí hlásil Kavalemu. Ten mi volal, jak to bylo, tak jsem mu to řekl, on se docela srdečně zasmál, že to bylo chytré. Pak někam asi volal a pak to ztichlo."
"A to jsem stejně musel do internátu a bydlet tam. Domů nám dovolili jednou za čtrnáct dní, a to bylo kvůli propagandě. Protože nás cepovali v tom ateismu, tak třeba... V neděli ráno jsme chrápali třeba do devíti, pak přišel vychovatel a to býval takový jeho úvod dne: 'Tak, hoši, vstávejte! Ti blbí chodí do kostela, ale my půjdeme na hřiště, protože potřebujeme svaly. Pánbíček nám nic nedá zadarmo, tak potřebujeme svaly a musíme trénovat.' Tak se šlo dopoledne po menší snídani na hřiště, tam to nebylo nějak moc organizované, tam jsme hrávali většinou fotbal."
"Kontingenty se tomu říkalo, tak to bylo už... Vždycky se došlo na národní výbor a tam každý dostal papír, co má odvést – kolik mléka, zrní, pšenice a tak dál. My jsme vždycky měli jen takový pytlík, tomu říkávali culíkáři... těch tam bylo nejvíc, těch malozemědělců."
Václav Habart se narodil 18. června 1940 v Krašovicích. V dětství jej ovlivnila silně věřící maminka Josefa, cestu ke kněžství však hledal přes mladické období ateismu, podporované tehdejším režimem. Vyučil se v Sezimově Ústí v učilišti pracovních záloh při Kovosvitu, kde pak také nastoupil do zaměstnání. V letech 1960 až 1961 byl na vojně v Českém Krumlově, zde vnitřně konvertoval a po vojně se stal kaplanem v Českých Budějovicích. Při práci si ještě dodělal dálkově průmyslovku, ale v roce 1971 vstoupil do kněžského semináře. V roce 1976 byl vysvěcen na kněze a přestěhoval se do Boršova, kde začal jako kněz působit. V letech 1993 až 2012 působil jako administrátor v Jindřichově Hradci, následně odešel do důchodu. Václav Habart zemřel 2. února roku 2025.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!