Alena Groulíková

* 1937

Video Player is loading.
Current Time 0:00
/
Duration 0:00
Loaded: 0%
Progress: 0%
Stream Type LIVE
Remaining Time -0:00
 
1x
  • "A najednou přišel rok 1987 a přišel Gorbačov a přišla perestrojka a glasnost, a Groulíková furt bez pasu, tak prostě jsem řekla, tak nemám co ztratit, takže napíšeme panu premiérovi. Tak jsem mu napsala, ale žádnou poníženou supliku, to v žádným případě. Velice ostrej dopis, že jakožto matce sedmi dětí je mi upíráno právo na svobodu pohybu a tak, a pakliže do 14 dnů mně nebude vrácen pas, takže se obrátím na soudruha Gorbačova a na Amnesty International, že prostě je porušováno moje lidský právo. No, jsem si řekla, no, je to v prdeli, ale uvidíme, co z toho bude. Do týdne mi napsal premiér Štrougal, že chápe moji situaci, ale že to nespadá do jeho kompetence, ale že upozornil ministra vnitra, myslím, že se tenkrát jmenoval Vajgar, já nevím, jestli takový někdo byl, ale tak si to myslím, a že věc bude prostě vyřešena. Za další čtyři dny přišel od ministra vnitra dopis, abych se já i manžel, abysme se dostavili na oddělení pasu a víz, že nám pasy budou vydány nazpět, no, tak jsem řekla, tak jdeme tam. To byla sranda, protože ty samý, který nám to před těma osmi lety nám je odebírali, tak nám je měli dát a najednou byli tak strašně úslužný. Tak příjemní. Před tím byli prostě tak striktní."

  • "V roce 1981 v březnu, ne, v roce 1981 v lednu, jsme si zaplatili přes Čedok zájezd do Řecka. V březnu volali z pasů a víz, aby manžel okamžitě přišel a odevzdal pas. Takže odevzdal pas, já jsem ještě se mu doma vyšklíbala, že já pas mám. A 1. dubna 1981 volali soudruzi z pasů a víz, abych i já okamžitě odevzdala pas, protože bylo 1. dubna, tak jsem jim do telefonu řekla: ,No, na takovýhle blbý vtipy teda nemám náladu.´ ,Okamžitě přijďte.´ Já jsem říkala: ,Ne, je apríla.´ No, jenomže druhý den už nebylo apríla, bylo druhýho a v sedm ráno už volali soudruzi, že jsem pas neodevzdala. Tak jsem řekla, že ho tam donesu. Tvářili se velice zlostně, že jsem neuposlechla rozkazu, ale mně to bylo volný, tak jsem jim ho tam takhle hodila a jsem řekla: ,Tak si s tím dělejte, co chcete.´ A odešla jsem."

  • "V těch 70. letech, to už jsme pracovali, jsem přepisovala knihy, rozšiřovali jsme samizdat. To byla řada publikací co jsem psala. To bylo v 70. a 80. letech. Manžel něco přeložil, já jsem to pak přepsala. Rozdávali jsme to. Jenomže tenkrát holt se psalo na stroji s deseti kopiema, ta desátá kopie už byla vidět na nic."

  • Celé nahrávky
  • 1

    České Budějovice , 15.05.2023

    (audio)
    délka: 02:06:34
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Jihočeský kraj
  • 2

    České Budějovice , 26.07.2023

    (audio)
    délka: 01:22:39
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Jihočeský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Díky naší víře jsme vždy všechno zvládli

Alena Groulíková v roce 1968
Alena Groulíková v roce 1968
zdroj: Archiv pamětníka

Alena Groulíková, za svobodna Stöckerová, se narodila 14. května 1937 v Novém Městě nad Metují jako jediná dcera v rodině Viktora Stöckera, okresního komisaře politické správy. Tatínek pomáhal partyzánům, přesto ho po válce zatkli a byl po dobu šesti měsíců vězněn pro podezření z napomáhání Němcům v době trvání Protektorátu Čechy a Morava. Po jeho očištění u lidového soudu se vrátil zpět do své funkce. V roce 1949 se rodina přestěhovala do Českých Budějovic. V roce 1956 ukončila studium na gymnáziu a v roce 1957 se provdala za Karla Groulíka, měli společně sedm dětí, celá rodina byla silně věřící. Spolu se svým manželem byli považováni za křesťanské disidenty v českobudějovické diecézi. Během normalizace její manžel překládal různé zakázané knihy a publikace a Alena Groulíková je samizdatově přepisovala a šířila dál mezi své přátele. Po sametové revoluci se aktivně angažovali ve vedení české sekce Panevropské unie. V 90. letech manželé Groulíkovi založili v Českých Budějovicích Sudetoněmecké informační centrum a tím napomohli k česko-německému smíření na jihu Čech. Během svého produktivního života vystřídala několik profesí, přičemž nejdelší dobu, od roku 1970 do roku 1990, strávila v oboru železničního stavitelství. V roce 2023 žila v Českých Budějovicích.