„Ta naše děvčata dělala víc zmetků, tak prosily kluky, aby na nich udělali značku. Byla noční směna, stroje k dispozici, dílna prázdná, ta jela na jednu směnu, tak Jarda ty zmetky, které měly jít do šrotu, ne na frontu, oštemploval, že jsou dobré. Jenže to někdy přehnal a došlo k tomu, že to na frontě smontovali a ono jim to střílelo ve vzduchu. Správce zbrojovky Linke pak vyhrožoval, že nás dá pověsit.“
„Táta byl znám jako komunista, přívrženec Ruska. Ti, co seskočili, byli Ukrajinci, Rusové. Když přišli, tak se sklízela řepka. Mezi lidma se objevil Rus ve vojenském, tak říkali: ,Grof, ten umí rusky.‘ Byl jsem předtím na lupu na stromky v lese. Spal jsem ve světnici a táta mě vzbudil. Vyšel jsem, proti mně chlap jako hora v ruské uniformě: ,Zdravstvuj!‘ Takové neformální setkání to bylo.“
„Na konci války se u nás střílelo a znám jednu příhodu z vedlejší vesnice. Šla stará babka, narazila na mrtvého Němce, měl pěkné boty, tak mu je svlíkla, pomodlila se u něj, vzala boty na rameno a šla pryč. Lidi se chovali různě. Cítil jsem Němce pořád jako našeho nepřítele. Mrtvej Němec, dobrej Němec, bylo heslo.“
„My jsme hlídali zkraje po válce Němce, a když se to porovnalo a přišli Rusové, nebylo české policajty třeba. Pak jsme v Jáchymově hlídali kolaboranty. Když to ministra omrzelo, prodal nám z útvaru levně stopětadvacítku motorku.“
Jaroslav Grof se narodil 23. 3. 1921 v Tasovicích na Chrudimsku. Jeho otec prožil celou první světovou válku jako zajatec v Rusku, odkud si kromě znalosti ruštiny přivezl také náklonnost ke komunistickým idejím a dělnickému hnutí. Ještě před válkou absolvoval Jaroslav vojenský kurz v rámci Branného sboru československých motoristů. V průběhu války povinně vyráběl ve zbrojovce pod vedením hejtmana Linkeho díly na granáty. Na konci války roznášel spolu s otcem ruským partyzánům shazované zbraně. Jako voják základní služby se účastnil ozbrojených střetů s ukrajinskou povstaleckou armádou - banderovci. Působil v pohotovostním útvaru, z jehož složky se později vytvořila Veřejná bezpečnost. V ní velel škole Sboru národní bezpečnosti.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
