Ing. Václav Grim

* 1924

  • „Potřeboval jsem si vydělat nějaké koruny. Přes otce mé sestřenice, která u nás bydlela, jsem se začal dostávat k rádiu. Krystalka, jednolampovka, dvoulampovka, superred a tak dále. A tohleto všecko jsem měl znásobené tím, že bratr mého spolužáka Hartycha v Náchodě se u EISe učil rádiové řemeslo. V Opočně byla prodejna Nutz, který uměl koupit rádio a mně opatřit součástky za režijní ceny. A já jsem ještě spolu s tím bohuslavickým klempířem začal dělat i ta nejmenší rádia, i ty všelijaké pomůcky, aby se ti sedláci, kterým odebrali krátké vlny, mohli sem tam podívat, co dělá Londýn.“

  • „Už z toho, že u nás byly ilegální tiskoviny, tak [otec] měl docela široké pole a přes Hradec putovaly ty tiskoviny dál. Ale musel tam být někdo, kdo spolupracoval, a toho 2. října v roce 1940 taťku zavřeli.“

  • „S mojí mamkou jsme jezdívali řadu měsíců, možná i roků, do Terezína, abychom si tam mohli trošku poplakat. Ale co dál? Začal se připravovat takzvaný Národní hřbitov, kde byli ti, kteří byli nalezeni v těch hromadných celách [myšleno hrobech], bez možnosti jejich identifikace, postupně umisťováni do toho Národního hřbitova. Počítali jsme, kde asi by mohl být, věděli jsme, že na začátku byli v hromadném hrobu. Ten byl plný, ten druhý se plnil postupně. Jak byli odebíráni, kde asi by mohl být. A dospěli jsme k tomu, že bude někde mezi těmi hrobkami, tehdy ještě neměly žádné označení, abychom si udělali nějaké místo pro pravidelné návštěvy.“

  • „Nakonec to dopadlo tak, že ho opravdu pustili na svobodu, jenomže ta svoboda byla s doprovodem. Z Litoměřic byl poslán do věznice v Gollnowě, který je blízko Štětína. A odtud ho dopravili začátkem roku 1945 znovu do Čech, do Prahy, a tady na gestapu se postarali o to, aby ho co nejdřív ne osvobodili, ale poslali do Terezína. Měl s sebou všechno svoje železničářské vybavení. Kožich, který mu pomáhal, zimní čepice, pro jeho problémy s žaludečními kýlami. Asi po té práci, kterou tam musel ty čtyři roky odevzdat. V Terezíně je několik dvorů, dostal se do toho IV. dvoru. To byla asi ta nejhorší možnost a umístili [jej] do hromadné cely 43, kde v určitých dnech bývalo až 600 lidí.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha , 25.02.2019

    (audio)
    délka: 01:50:00
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
  • 2

    Praha, 02.02.2021

    (audio)
    délka: 01:51:33
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Proč musel otec zemřít?

Václav Grim, foto ze svatby, 1949
Václav Grim, foto ze svatby, 1949
zdroj: archiv pamětníka

Václav Grim se narodil 23. listopadu 1924 v Bohuslavicích nad Metují do rodiny pracovníka na dráze a matky v domácnosti. Vychovávala ho převážně starší sestra Marie. V říjnu 1940 byl otec Václav Grim zatčen za neprokázané držení protinacistických materiálů. Otce odsoudili na čtyři roky ztráty svobody a věznili v káznici v Gollnowě u Štětína. Po vypršení trestu ho ale nepropustili. Byl přemístěn do Terezína, kde 16. dubna 1945 zemřel. Rodina se musela vypořádat s absencí otce i s odepřením příjmu. Václav si začal přivydělávat kreslením rysů, po úspěšné maturitě byl ale inspektorem poslán na manuální práci do Hospodářského družstva v Krčíně. Zajímal se o radiotechniku a po válce v roce 1946 nastoupil do firmy Telefunken v Praze. O tři roky později se oženil s Dagmar Hejzlarovou a vychovali spolu tři děti. Od roku 1952 do roku 1990 působil ve Výzkumném ústavu sdělovací techniky při podniku Tesla, kde pracoval i na projektech pro československou armádu. Podílel se na sestavení první československé družice Magion, která byla roce 1978 vyslána do vesmíru na raketě Interkosmos 18. V roce 2021 bydlel v Praze-Podolí.