Helena Grégrová

* 1940

  • "Někdo k nám tehdy přišel a říkal: "Máte tady nějaké víno?" Já jsem říkala: "Kořalku nemáme, ale možná nějaké víno jo." A přišel Pavel Tigrid, kterého asi poslal Schulz [Milan Schulz, redaktor rádia Svobodná Evropa v Mnichově, pozn. ed.], aby se u nás zastavil. - Vy máte ta setkání s lidmi tak nějak mimochodem... - To muselo být brzy po příjezdu. On přišel k nám a chtěl víno. A já vím, že to bylo hrozně hezký. Naproti na patře bydlel bratr režiséra Otokara Vávry, Jaroslav Vávra, někdo nám říkal, dejte si před ním pozor, on je bolševik... Vím, že po osmdesátém devátem jsme měli v předsíni prošlapaný koberec, na to si pamatuji dodnes. To nás tam bylo, to tam chodilo lidí..."

  • "Tatínek si nechal udělat takový seznam, měl obrovskou knihovnu a nevěděl, co s tím nábytkem a vším bude dělat... Znal starého Grégra, mého pozdějšího tchána. Eduard Grégr byl ročník 1900 a znal se s tátou asi přes právní věci. Táta se mu svěřil, že neví, co s tím vším nábytkem má dělat. To bylo v roce 1952. Starý Grégr říkal: "Já mám syna, tomu je jednadvacet a má už papíry a my máme "pádidlo", to je tatra. Jeho syn Eda, co měl ty papíry, to je můj muž. Takhle já jsem přišla k manželovi. On byl o devět let starší, jemu bylo jedenadvacet. Mně dvanáct.... Měli tam nějaký sklad papíru... Pendloval tím pádidlem přes Most legií někam do Hlubočep, tam to s tátou rovnali, aby se to tam vešlo, posléze si třeba přišel někdo něco koupit. Tak takhle to bylo."

  • "[Otec] zoufal, co budeme dělat... Kde budou oni [rodiče] bydlet a okamžitě babička ve Školské řekla: 'O holky se neboj, ty budou bydlet tady!' Ale naši měli zakázanou Prahu. Kam měli jít? Neměli nic, spoustu krásného nábytku a stříbrných věcí v tom bytě. Ten večer jsem myslela, že o rodiče přijdem. "Kdo o tom rozhodl, že se musejí vystěhovat?" My jsme nic jiného neměli, než jen ten papír. "To je list z nějakého národního výboru?" Je tam Národní výbor Prahy 1. "A oni prostě oznámili, že jdete pryč?" Ano."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 28.03.2023

    (audio)
    délka: 01:32:22
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

V roce 1952 naši rodinu postihla velká katastrofa

Helena Grégrová v době natáčení v březnu 2023
Helena Grégrová v době natáčení v březnu 2023
zdroj: Post Bellum, 28. 3. 2023

Helena Grégrová se narodila 31. března 1940 do rodiny vynálezce světlotisku Jakuba Husníka a významného pražského právníka, majitele několika domů a velkostatku v Tetíně - Důrase. Otec JUDr. Jaroslav Husník byl advokát, místopředseda Společnosti přátel USA a právní zástupce Řádu Voršilek. V roce 1952 byl manželům Husníkovým zabaven byt a zakázán pobyt v Praze, zestátněn byl i rodinný statek v Tetíně. Helena absolvovala střední školu ve Školské ulici, maturovala v roce 1957. Kvůli „politickému škraloupu“ otce a svému buržoaznímu původu nesměla studovat vysokou školu. Celý život pracovala jako úřednice nejprve v Ústavu zdravotní výchovy a osvěty (1958 - cca 1962), poté ve Farmakologickém ústavu ČSAV. V roce 1962 se provdala za Eduarda Grégra mladšího, syna majitele Knihtiskárny Dr. Eduard Grégr, znárodněné po roce 1948. Spolu s Grégrovými žili od roku 1965 v malém bytě v Krocínově ulici. V 70. letech byli manželé Grégrovi atakováni StB z důvodu svých kontaktů – stýkali se především s rodinou Milana Schulze, redaktora Svobodné Evropy v Mnichově a přítele Pavla Tigrida. V roce 1999 byl dům v Hálkově ulici – budova někdejší knihtiskárny – vrácen opět rodině rodině Grégrově. V roce 2023 žila Helena Grégrová v Praze.