Kurt Gernert

"Tam jsem tkalcoval [v tkalcovně Franze Haneye] a potom, v osmačtyřicátém, jsem dostal najednou takový výměr: '8. dubna nastoupit do práce, FIFA mládež, cihelna ve Studenci. Kdo nenastoupí, 100 tisíc pokutu nebo rok sedět. Podepsaný Edvard Beneš, prezident republiky.' Tak jsem byl potom v cihelně. V roce 1948 a potom v roce 1949 ještě jednou. A všichni Němci, co tady ještě byli, museli do Studence do cihelny. To byla stará cihelna a Fifa mládež byla fabrika výš, potřebovali tam postavit snad pro materiál velkou halu, cihly dělat, trvalo to od dubna do listopadu. V zimě se cihly nedaly dělat. V osmačtyřicátém a devětačtyřicátém."

"Bodejť, tenkrát to bylo všechno dobré, mezinárodní, to se nevědělo, jestli je to Němec, nebo Čech, oni uměli perfektně německy a česky taky. Oni třeba poslali odsud děti tam, aby se naučily česky a tamodtud zase poslali děti sem, aby se naučily německy. To bylo opravdu prý… no já nevím, tenkrát jsem ještě nebyl na světě. No zkrátka, pak ten Hitler. Hitler, to byl fanatik, samosebou, ten chtěl snad celý svět mít německý, blázen jeden. Ten atentát tenkrát, jak ho chtěli zabít, že se to nepovedlo. To bylo ve čtyřicátém čtvrtém, než skončila válka. To by bylo dobré, kdyby skončila trochu dřív, a ne, on bojoval až do posledního vojáka. Má tohle vůbec rozum? Válka byla potom zkrátka prohraná, pak tady mohli s Němci dělat, co chtěli, samosebou. Ale že to takhle dopadne, že tu budou muset všechno nechat… nikdo nevěděl, že to pro Němce bude tak ostré."

“Nějaký Hnyk se jmenoval, Franta Hnyk. To byl dobrý chlap. Byl to Čech. Tenkrát jsem ho neznal. Bylo to za války, stál jsem u můstku s nějakými kluky a on přišel a ptal se, jestli může skákat. Já mu říkal: ‘To se nemusíš ptát, to je samo sebou.’ Uměl německy. ‘Samo sebou, jsem rád, že někdo přišel.’ Tak tu taky skákal. A potom hned po válce mi říkal: ‘Ty můžeš taky hned skákat a tady proti tomu nebude nikdo nic mít. Ty jsi mě nechal skákat za války a teď tady po válce taky můžeš hned skákat. Nikdo na to nebude nic říkat.’ Tak jsem tady potom skákal, hned po válce tu byly závody, v pěta- šestačtyřicátém.”