Карапет (Давід) Гарібян Karapet (David) Garibyan

Táta pracoval v Rusku, odtamtud pomáhal, jak jen mohl, navštěvoval nás, kdy mohl. Matka pracovala s obilím, vyráběli mouku z obilí, byla tam továrna. A vzpomínám si, že moje matka mi pověděla první věci, které jsem uslyšel o Ukrajině. Bylo to, když mi maminka řekla, že dorazilo z Ukrajiny dobré obilí a budeme z něj dělat mouku, a že je z něho dobrá mouka, protože kupovala se mouka pytli a dělali z ní doma chleba. Proto první takové dojmy o Ukrajině z těchto let jsou, že obilí z Ukrajiny je velmi dobré a chutné.

Ocitli jsme se, ocitl jsem se tam během takového období, že kostel byl ještě napůl postaven, vedle byl malý kostel a velký se stavěl. A služby se konaly ve vagonu, v železném vagonu. Tam se shromažďovala komunita, komunitní život teprve začínal, protože po Sovětském svazu bylo toto období stavebním. V různých městech všichni organizovali výstavbu kostelů, přilehlých budov, tak říkajíc, míst, kde se lidé shromažďovali. Takové místo, kde by se dalo zřídit školu a tak dále. Komunitní život znamená lekce, nedělní školy arménštiny, arménské tradice, mládežnické organizace, kterým se podařilo, MOKAO [rusky Molodjožnaja organizacija kijevskoj armjanskoj obščiny, Mládežnická organizace kyjevské arménské komunity] se to tehdy jmenovalo, mládežnická organizace Kyjeva. Pořádali různé akce na různé svátky, církevní svátky a společně postavili kostel. Komunita velmi významně přispěla ke stavbě kostela. Nachází se tam kaple Srboc Naatakac (Svatých mučedníků), na památku obětí arménské genocidy, které v roce 2015 arménská církev prohlásila za svaté, kteří položili své životy za vlast a svou arménskou apoštolskou víru. Na jejich památku je kaple a nedaleko se staví velký kostel, jehož výstavba se teď kvůli válce na určitou dobu zastavila.

Byl jsem v Rusku za otcem i v Čeljabinsku a tak dále. Byl jsem samozřejmě dítětem, naposledy to byla osmá třída a také v roce [20]19. Je tady jasný rozdíl v chápání. Země samozřejmě nesrovnávám ve smyslu někoho ponizit, někoho pozvednout. V tomto smyslu ne. Mluvím ale o tom, co jsem cítil. Rozdíl je jasně patrný. Jsi černý — takže nejsi takříkajíc slovan, použijme toto slovo. Nejsi náš. Cítíš rozdíl, diskriminaci, protože jsi považován za někoho, kdo není jedním z našich, mírně řečeno. Necítil jsem to tady, necítím to nijak zvlášť ve Lvově. Zatím se mi nedáří mluvit jen ukrajinsky a nikdy nebylo žádných komentářů kvůli mé ruštině. Lidé chápali a chápou, že je nutné dát člověku příležitost zvládnout to kousek po kousku. Protože pokud ses to nenaučil, je to pro tebe nový jazyk a tak dále. Zejména když mluvíš rusky, víš, že pro tebe je trochu obtížné přeučit se, protože tě to tam opět táhne. Zdá se ti, že slova jsou velmi podobná a že když začneš mluvit, budeš vypadat směšně. Je to tedy trochu komplikované, ale nikdy jsem necítil žádnou diskriminaci. Dokonce i můj otec mi říkal: „Hele, opatruj se tam“ — tam je také ruská propaganda, televize. Dívá se na tuto televizi a někdy říká: „Jsou tam banderovci, opatruj se.“ Přijel jsem a říkám: „Ve skutečnosti jsem neviděl žádné banderovce, kteří by chodili holohlavé s holí a mlátili lidi za to, že mluví rusky.“ Takže nic takového, zejména mně, mé rodině, nic takového se nestalo.

Právě desátého února [20]22 jsme se dvěma mými přáteli odjeli do Arménie, rozhodli jsme se, že tam pojedeme na týden nebo dva, něco zařídíme a taky si odpočineme. Rodina byla tady ve Lvově. Jeli jsme do Arménie a právě zpáteční letenka byla 27. února ráno, ráno v deset hodin jsme měli letět. Mluvilo se, že brzy to začne a tak dále, byli jsme tam v Arménii, cestovali jsme tam do našich hor, k našim přátelům, domů a tak dále, jako obvykle, připravovali jsme šašliky, odpočívali. A dvacátého čtvrtého ráno v deset nebo v půl desáté měli jsme odletět. A všechno to začalo v noci. No, ráno se vzbudíme, volají nám a říkají: děje se tohle a tohle, vzbudíme se, pořád tomu nemůžeme uvěřit. „Ale no tak… jaká válka.“ A my voláme do [letecké] společnosti, tehdy ještě byla MAU [Mezinárodní aerolinie Ukrajiny], [letecká] společnost MAU, která létala, nebo SkyUp, SkyUp, tehdy měla letět společnost SkyUp. My, pamatuji si ten rozhovor, zavolal jsem přímo do [letecké]společnosti, říkám: „Má být odlet nebo ne? Protože říkali, prý vidíme ze zpráv, že je nad Ukrajinou zakázaný prostor a letadla nelétají, nebudou létat.“ A dívka v telefonu říká: „Pane, jaký odlet, copak nechápete, co se tu děje? Je tu válka.“ A zaměstnankyně této letecké společnosti pláče do telefonu. Pak už nám to bylo definitivně jasné. A začali jsme sami hledat nějaké cesty. Všichni tři máme rodiny, jeden kamarád a já máme rodiny tady, třetí kamarád má vůbec rodinu v Charkově, viděl záběry, že ty obrněné transportéry tam jezdí v blízkosti jeho domu, a tak dále, a tak dále. Už tam začínal šílet. No a… A my jsme občané Arménie, jsme podle pasu občané Arménie. Pokud není přímý let na Ukrajinu, pak tam byl let přes… přes Evropu, Polsko a tak dále. A my potřebujeme vízum, nás tam jen tak nepustí. A během pár dní vízum i v naléhavém případě nedostaneš, vízum pro více vstupů nebo tranzitní vízum. A tak se stalo, že první měsíc války jsme tam zůstali všichni tři a naše rodiny byly tady. A hledali jsme cesty, jak se sem dostat, protože tehdy také nebylo možné letět přes Moldavsko, neexistovaly žádné přímé lety z Arménie do Moldavska přes Turecko. Z Běloruska taky, do Minsku nebylo možné se dostat. A zbytek už je Evropa. A my jsme neměli vízum a s pomocí našeho velvyslance zde, s pomocí církevní diecéze, nám velvyslanec pomohl v Arménii na polském konzulátu získat tranzitní vízum a odletět do Polska měsíc po začátku války. Letěli jsme do Polska a pak jeli na Ukrajinu. A celou tu dobu naše rodiny byly tu, chtěl jsem vyvézt svou manželku a děti. Ale manželka řekla ne, zůstala tady. A stále je tady, nejezdila do zahraničí od začátku války.