Zdeňka Formánková

* 1936

  • „To nám potom samozřejmě taky bylo přidáno na ty váhy, že jsme byli na pohřbu Palacha. Byla to obrovská fronta, než jsme se dostali k té rakvi, abychom tam mohli položit ten věnec. Byla tam spousta lidí. Všechno to proběhlo v tichosti. Nikdo se tam neopovážil něco vykřiknout nebo nést nějaké heslo. Bylo to možná dobře, že se vzdala taková patřičná úcta tomu člověku. Myslím si, že ten pohřeb byl hodně důstojný, tam si nikdo nic nedovolil. Když byl ten Palach pohřben v místě svého bydliště, tak jsme tam jezdili na ten hrob. Pak ho přestěhovali na Olšany, tak jsme pak jezdili i tam.“

  • ,,Toho 21. srpna jsme se okamžitě sešli v klubovně, abychom se dohodli, co můžeme udělat. Sověti rozváželi svoje letáky a my jsme je pálili a vydávali jsme letáky svoje. Blány nám poskytl ředitel, papíry jsme dostali od tiskáren z Prahy. Tenkrát všichni lidi byli proti a každý se snažil nějak pomoct. Takže nebyl problém někde něco získat. Výlohu tady ve městě jsme získali, kde jsme zveřejňovali nejnovější zprávy. Ne každý měl možnost nějak to zachytit. Já jsem si toho 21. srpna koupila tranzistor a těsnopisem jsme zachycovali zprávy a přepisovali to na ty letáky, aby byli lidé informováni.“

  • „1. ledna 1945 se mi narodil bráška a maminka ho měla vždycky v košíku pod oknem a vařila. Dali mu jméno Vladimír, protože čekali, že bude brzy mír. Já jsem koukala z okna a teď vidím letadlo, to nebyly stíhačky jako dneska, že to přesviští, to byly takové těžké bombardéry. Já povídám mamince: ,Mami, hele, tam padá taková černá tečka.‘ A maminka říkala: ,Prosím tě, vždyť nehoukali, tak se nic neděje.‘ Najednou to rachlo. To si pamatuju jako dneska, jak maminka chytla bratra, to mu bylo asi pět měsíců, a letěli jsme dolů do sklepa. Nehoukali, a bombardovali. Pak už jsem měla strach.”

  • Celé nahrávky
  • 1

    Poděbrady, 13.11.2018

    (audio)
    délka: 01:38:57
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Tak, jak si ty děti vychováme, takový ten národ bude

Zdeňka Formánková na dobové forografii
Zdeňka Formánková na dobové forografii
zdroj: Archiv pamětnice

Zdeňka Formánková se narodila 30. června 1936 v Žilině na Slovensku. Po rozpadu Československa v roce 1939 se rodina přesunula na Moravu k prarodičům pamětnice. Zažila zde opakované nálety a bombardování. Po komunistickém převratu studovala Vyšší odbornou hospodářskou školu, následně se dovzdělala v pedagogickém oboru. Učila v Pečkách a později v Poděbradech. Vedla zde pionýrský oddíl tzv. Rebelantů a společně se angažovali proti vpádu vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968. Vydávali vlastní časopis a po městě vyvěšovali letáky zesměšňující nejen okupační vojáky. V roce 1969 se zúčastnila pohřbu Jana Palacha. Brzy poté byla z pionýrské organizace vyloučena a přišla i o místo učitelky. Nikdo jí ale nezabránil, aby se se svým oddílem scházela tajně dál ve svém bytě. Po sametové revoluci pamětnice pokračovala v práci s dětmi a účastnila se akcí pořádaných Klubem českých turistů.